My god, I want to live in London! It´s the best and most beautiful city in the world! Believe me...

14. září 2008 v 19:55 | Leenikk |  Moje výlevy

To koukáte, co? Lenička se vrátila z Eurotripu:) I když bych se ráda ještě někam podívala, už mi scházela moje postel a vana:D Mno a taky jídlo... Ale rozhodně to stálo zato!!! Ještě když jsme přivezli sošku Zlatého slavíka domů.
Jako správný cestovatel jsem si s sebou brala samozřejmě foťák. Tady na blog jsem jich dala 61. ODKAZ NA FOTOGALERII

Kdo chce si počíst můj příběh, nechť klikne na "celý článek". Takže všichni:) Ale upozorňuji, je to fakt dlouhé, nějak jsem se po dlouhé odmlce rozepsala.
Začalo to asi takhle… Jednou nám naše sbormistryně z Permoníku nabídla, že bychom mohli jet na soutěž do Walesu. S radostí jsme souhlasili a po úmorných neustálých zkoušeních jsme mohli vyjet. Vyrazili jsme v pondělí 25.8 asi kolem 9 z Karviné. Všichni nervózně stepovali před ZUŠkou a čekali, kdy už konečně přijede autobus, abychom se mohli nalodit. Ani jsme se nenadáli a už jsme bus zahlédli v ulici, couval směrem k nám. Bágly jsme co nejrychleji hodili do úložného prostoru a už jsme si chtěli jít sednout dovnitř. Jenže potíž byla v tom, že každý měl snad 4 příruční zavazadla, které bral do busu. Přece jenom deky, polštáře, jídlo, pití, mp3, knížky a další věci zaberou opravdu hodně tašek. No a kam jinam se asi vlezou ty příruční tašky než do uličky? Jelikož jsme seděli až úplně vzadu, museli jsme přelézt všechny tašky a navíc se ještě proplést skrz naskrz vaky s koncertními šaty, které byly pověšeny na nestabilních tyčích po celém autobuse. Ale nakonec jsme to zvládli, všichni seděli na svém místě. Já se svojí nej kámoškou ze sboru - Gabčou. Vedle nás další dvě skvělé kamarádky - Jana s Verčou. Neumím popsat, co jsem cítila v tu chvíli, kdy jsem uslyšela zvuk nastartovaného busu. Ale byla to směsice všech možných pocitů. Radost, vzrušení, štěstí, ale také strach. Možná strach z nějaké nehody busem, nebo že už se možná nevrátím, ale také strach, že tam jedeme zbytečně. Že tam bude spoustu dobrých sborů a my potáhneme domů se zklamáním a potupou. Ale to se nakonec nestalo, všechno dopadlo skvěle.
První zastávka byla ještě v Česku na Rohlence kousek od Brna. Nechápala jsem, proč jde většina lidí na první zastávce už do "Mekáče". Vždyť určitě každý musel mít horu jídla z domu, ale tak co já vím. K večeru jsme dorazili do naší první destinace, což byl Salzburg - město Mozarta! Pravda, že jsme na něho měli opravdu málo času, ale i tak byla krásné poznat tohle město za svitu luny. Och jak poetickéJ. Ubytovali jsme se v celkem slušném hotelu, mno vlastně nebyl moc slušný, bydleli jsme 8 lidí v jednom pokoji s úzkou uličkou, kde jsme měli kufry, takže další opičí dráha. Potom jsme se vydali na večerní procházku centrem města. Viděli jsme nějaký starý hrad na vrcholku kopce, zajímavou kašnu, kde jsme se všichni fotili a také jsme tam zpívali. Poté nějaké komplexy starších domů, něco jako v Praze. No a potom jsme měli rozchod. Šli jsme jednou ulicí, tam jsem koupila mamce pravé Mozartovy koule a nějaké ty pohledy. Vyfotila jsem si tamější náměstíčko, Mozartův dům a jeho sochu.
Večer uběhl rychle a my jsme šli na kutě. V noci nás ještě probudili nějací velmi rušní Angličané, kteří se něčemu velmi hlasitě smáli. Ale prospali jsme se dobře.
Na 2. den bylo naplánované Německo, ubytování v Erfstadtu v rodinách. Tak na německou rodinku jsem se těšila. Od starších holek jsem se dozvěděla, že jsou to zazobaní starší lidé, ale strašně hodní. Což se také potvrdilo. Přijeli jsme do města na nějaké parkoviště a už tam stáli usmívající se dědečkové a babičky. Vysedli jsme z busu a vytáhli si opět všechny naše kufry. Byla jsem strašně napnutá, ke komu nás přidělili. Ale jako naschvál jsme jim ještě museli zpívat. A potom jsme byli až snad na samém konci seznamu. Ale konečně padly naše jména: "R****ká, S***ová… Neuhaus." Rychle jsme se přiřítili dopředu a zprava na nás mávali takoví moc příjemní a sympatičtí lidé. "Hello, My name is Lenka," řekla jsem frázi, která se učí ve čtvrté třídě. Ta paní na nic nečekala, obejmula mě a dala mi pusu na líčko. Připadala mi jako moje vlastní babička. Pan Neuhaus mi dal taky pusu. Oba dva se usmívali a my s Gabčou jsme věděli, že to bude super.
Na večeři nás vzali do čínské restaurace, kde jsme si pošmákli. A také pokecaly s dalšími holkami z Permoníku, co tam byli zrovna taky. Po dobrém jídle jsme jeli k nim domů. Dům měli snad celý porostlý břečťanem a na zahradě bylo spoustu květin a okrasných keřů. Interiér domu měli vybavený prostě, ale útulně. Hned nás zavedla do našeho pokoje. Docela s hrůzou jsme pozorovali, jak nás vede dolů po schodech ke garáži. A bylo to! Měli jsme pokoj vedle garáže. Náš pokoj byl, řekla bych, používán jako taková provizorní místnost, protože zde byla malá knihovnička, rozkládací pohovka, kde jsme spaly, a křeslo. Po únavném dni v autobuse jsme se sprchli. Ti asi nedbali moc na pořádek, protože já i Gabča jsme měli pavouky ve sprše. Po sprše jsme zalehli a snažili se, co nejdřív usnout, protože jsme museli vstávat ve 2:45 ráno!
3.den. Vstávat tak brzo bylo sice hrozné, ale nějak jsme to přežili. Rozloučili jsme se s našimi ubytovateli a mohli zase dál vyrazit. Tentokrát před námi byla hodně dlouhá cesta. Z Německa až do waleského Carmathenu, místa konání soutěže. V buse všichni spali, ale já měla pořád potíž usnout, nevěděla jsem, jak si nejlépe sednout, abych usnula a navíc mi bylo špatně. Také vám bývá špatně, když se zbudíte moc brzy? Mně jo. Potom mě bolí hlava a je mi hrozně špatně, což se v autobuse ještě umocňovalo. Nakonec jsem vždycky na chvíli usnula. Probudilo mě neustále smskování od mobilních operátoru v podobě: "Welcome to Netherland… Welcome to France…Cena volání do zahraničí je…" No prostě hrůza. Kolem poledne jsme už byli v Callais a mohli jet tunelem na půdu Velké Británie. Já nevím jak vy, ale já si myslela, že Eurotunel je prostě nějaké prodloužení dálnice a že se tam jezdí normálně svým vlastním prostředkem, ale opak je pravdou. Dopravní prostředky doslova vjely do vlaku a ten nás asi za půl hoďky dopravil za moře. Ve Francii jsme ještě museli přejít přes pasovou kontrolu, jsem si připadala jako zločinec. Ta baba si mě prohlížela jako nějakého teroristu.
Po půl hodině jsme tedy byli už konečně ve Velké Británii. Pane jo, to byl pocit. Byla jsem tak daleko od domova, ale cítila jsem se úžasně, pořád jsem si neuvědomovala, že už nejsem doma, že za pár dnů uvidím Big Ben, Eiffelovku…
Odpoledne jsme jeli směr Wales. Z autobusu byl pořád strašně krásný výhled, samé kopce, pastviny a ovce! Lidičky, těch tam bylo! Co chvíli nějaké velmi početné stádo. Když už jsme byli ve Walesu jeli jsme kolem nějakého města, co vypadalo jako v HP. Všude! Opravdu všude byly takové ty řadové domky s předzahrádkami jako ve filmu. Bylo to kouzelné, celý můj obzor byl zaplněn těmi krásnými domky. Nějaký takový bych chtěla mít.
Kolem večera jsme konečně po dlouhém putování dorazili do cíle - Carmathenu. Všichni už měli plnou "p*del" autobusu a byli jsme strašně rádi, když jsme si mohli na chvíli lehnout v jednolůžkových pokojích. Byly tam moc fajn pokoje. V každém bylo umývadlo, zrcadlo, veliká skříň, stůl s židlí a samozřejmě postel. Jelikož jsme měli všichni samostatné pokoje přestěhovala jsem si matračku ke Gabči, spolu ještě s jednou holkou. Abychom aspoň na noc nebyly samy.
Vyspali jsme se do růžova. Nebudu tu popisovat celý denní program. Jenom řeknu, že zkoušky na soutěž nebyly zcela podle našich představ. Spoustu z nás bylo nemocných, já naštěstí ne. Také akustika v sále byla hrozná, ani jsme se neslyšeli. Skoro jsme mysleli, že soutěž vzdáme. Ale nakonec jsme nastoupili na jeviště s hrdě vztyčenou hlavou a úsměvem na tváři. Publikum muselo tleskat dlouho, protože nás bylo 40 a než jsme všichni nastoupili…
Ozvaly se první 4 tóny z písně Hoj, hura hoj. 3. hlas to začínal. A už to jelo. Všichni začali zpívat na plno. Jedna písnička za druhou. Hoj hura hoj, Alleluia, Veniki, O cedant arma togue. Ani jsme se nenadáli a byl konec. Konec toho proč jsme sem vůbec jeli. Měli jsme odzpívané a museli, když to tak napíšu, "vypadnout" z pódia. Měli jsme asi úspěch, protože hlediště nadšeně tleskalo a ozývaly se i nějaké souhlasné zvuky, že by se to přece jen povedlo? Nevěděla jsem, co si mám o našem výkonu myslet, zdálo se mi, že se nám to povedlo moc pěkně. Ale co když to je jenom můj názor a porota nás odsoudí jako nekvalitní sbor?
Když jsem šli po chodbě, uviděla jsem naši sbormistryni, jak se objímá s klavíristkou a celá září štěstím. Přepadla mě vlna radosti jako nikdy v životě. Tak se to přece jen povedlo. Na zahradě jsme si potom dlouho celý sbor povídali, co si o tom myslíme apod. Vesměs kladné věci. Sbormistryně nás chválila, že jsme to zazpívali skvěle. Všichni měli dobrou náladu, obzvláště pak já. Byl to můj první velký zájezd a soutěž s Permoníkem. Jako první ročník v Koncertním sboru jsem se cítila jako největší antitalent sboru, ale teď …Tse! Na mě nikdo nemá!:D
Příští den večer jsme se měli dozvědět výsledky, ale pro nás to už nemělo žádný význam. Mnohem více jsme byli šťastní, že jsme vyhráli nad sebou. Že jsme to zazpívali, jak nejlépe uměli. Abych řekla pravdu, bylo mi jedno, jestli vyhrajeme nebo ne. Ale osud přál nám a my se stali vítězi naší kategorie a také vítězi celé soutěže, takže jsme se vraceli domů s absolutním vítězstvím. Ale to bych neměla předbíhat. Domů jsme ještě neměli namířeno.
V Carmathenu jsme byli asi celkem 5 dní. Byly to dny odpočinku, ale také trénování, zpívání a nakupování. Musela jsem přece utratit nějaké ty libry, ne? Koupila jsem si tričko z waleského Tesca:D Ale za 6 liber (cca180Kč), no nekup to! A potom také hodně upomínkových předmětů.
Ráno jsme zase pokračovali dál. Tentokrát zastávka v Stratfordu upon Avon. Kdo ví, co je tam slavného? Hm… Přece Shakespeare se tam narodil. Měli jsme prohlídku jeho rodného domu. Já nevím, jaká přídavná jména mám pořád psát, ale bylo to very interesting and wonderful, když jsem si představila, že tem před pár stoletími žil sám takový umělec! Kde já se na něho hrabu. Musím si přečíst něco od něho, když už jsem tam byla.
Další noc jsme strávili v Coventry, v městě jsme se stihli jenom podívat na katedrálu, která teda byla úžasná. Protože pršelo a ani nebyl čas nic více jsme toho nestihli. Všichni měli už takový ukrutný hlad, že nám vedoucí zájezdu každé koupil pizzu. Mňam, ta byla delicious (nevšímejte si těch angl. slovíček, musím si procvičit angličtinu). Před spaním jsme si všichni dali horkou koupel v luxusním hotelu v městě. V takovém dobrém hotelu jsem ještě nebyla. Mohli jste si objednat snídani do postele. Byla tam varná konvice, fén, žehlička, to všechno k vaším potřebám. A snídaně? Pravá anglická! Slanina, párek, fazole, toast, vajíčko…
A už se nastal den D. Vzhůru na Londýn! Po cestě jsme měli ještě malou zastávku v Oxfordu, kde podle bráchy mám studovat. Ale to byla jen opravdu kraťoučká pauza, hned se jelo do hlavního města Velké Británie. Z celého zájezdu jsem se nejvíc těšila na Londýn. Nevím, prostě tohle město mě strašně láká. Jak už napovídá nadpis, po dni stráveném v Londýně jsem napsala mamce sms: Bože! Já chci bydlet v Londýně!
V Londýně jsme měli českou průvodkyni, takže to bylo boží. Sice jsem snad všechno, co řekla, už zapomněla, ale ty zážitky ve mně zůstanou navždy. Londýn je tak úžasný! Všude samí nóbl boháči, vychovaní lidé, krásné starší budovy, nádherné a originální památky: Royal Albert Hall, Buckingham palace, Westminster Abbey, Big Ben, Houses of Parlament, St. Pauls Cathedral, Tower bridge, Tower, Okurka, Vajíčko, Downing street…proste strašně moc. A to mi připomíná, já jsem jela kolem, upozorňuji že jenom kolem, ulice, kde se natáčela Příčná ulice! Sice jsem tam neviděla, ale jsem kolem! Maras, ne?
Vím, že nadpis vypovídá, že tento článek bude jenom o Londýně a já tu o něm nakonec napíšu pár ubohých odstavců. Ale nemůžu k němu psát víc. Londýn je město samo o sobě. Kdo tam nebyl, nemůže pocítit to samé, co já. Nemůže to pochopit. Pro každého z vás je nějaké město osudné. Možná jste tam ještě nebyli, možná ano. Jedno je jisté, že Londýn spolu s Prahou je místo, kde bych chtěla aspoň nějaký čas bydlet. Neříkám celý život, ale rok dva. Počítám, že by se mi potom začínalo stýskat po rodné zemi, po češtině a po pravém českém Ostravákovi:D.
Noc v Londýně byla v dalším luxusním hotelu, ale tím to končilo. Bylo mi tak smutno, když jsme odjížděli, ale to mi vykompenzovalo těšení na Paříž. Tentokrát jsme přes la Manche jeli trajektem z Doveru. Jaj, když si vzpomenu, že jsem se na loď docela těšila a říkala si, že se to určitě nebude tak houpat, když to bude taková velká loď, ale dětska, to se houpalo a fest! Mě bylo tak blbě v jednu chvíli, že jsme museli jít na palubu na čerstvý větřík. No větřík, další věc kterou jsem hluboce podcenila. Spíš pořádná vichřice. Skoro nás to odneslo, jak to bylo silné a to teprve co se stalo s mými vlasy! Měla jsem je tak zacuchané, že jsem se v tom nikomu nevyrovnala. To tak bolelo, jak jsem si je rozčesávala. Vyrvala jsem si při tom půlku hlavy.. Trvalo mi to asi 15 minut.
Za cca jednu hodinu 15 min jsme byli ve Francii. Poté ještě asi 3 hodiny do Paříže, takže jsme tam měli být kolem 6 večer. Nemusí psát, jak byli všichni zklamaní, že na Paříž zbude tak málo času, i já. Jeli jsme autobusem různými uličkami, viděli jsme Moulin rouge, všichni musí vědět, co to je. Dále také Louvre zepředu, Vítězný oblouk, no a hlavně Eiffelovu věž! Všichni se před ní samozřejmě vyfotili a já jsem nebyla výjimkou.
Umíte si představit něco víc romantického, než plavbu Paříží po Seině? Já ne! Škoda jen, že jsem tam nebyla s nějakým klukem, ale i tak byla večerní romantická plavba po Seině nepopsatelně krásná. Akorát že jsem tomu přístroji na mluvení, co byl na lodi, nerozuměla ani slovo. Možná tak: Look left... Look right… A to bylo asi všechno. Moje znalost angličtiny je na bodu mrazu. Ověřila jsem si, že klidně můžete mít na vysvědčení 1, ale nerozumíte. I na těch pár hodin, co jsme tam strávili, jsme toho díky plavbě viděli celkem dost. Louvre, tentokrát zezadu, Notre Dame, různé mosty, Muzea, Soudy…
Ale všechno krásné jednou končí, i výlet po Seině skončil. Ale to jsme prožili šok! Jak jsme se vraceli uviděli jsme modrou Eiffelovku, jak září nad městem! Všichni vytáhli foťáky, ale bohužel kvůli tmy byly fotky rozmazané. Vždy v celou hodinu se Eiffelovka rozblikala! To byla prostě vzrušující nádhera, nic podobného jsem ještě neviděla…
Ještě jsme si stihli nakoupit něco málo suvenýru a museli jet do, je mi těžko to napsat, Formule. Formule je síť levnějších ubytoven po celé Francii. To byla hrůza! Děs běs! To bych raději spala už v autobuse, než tohle?.Smrdělo to tam, záchody a sprchy byly na semafory, snídaně asi pro 5 lidí, z které se mělo najíst 47 lidí. Prostě nejhorší ubytovna na světě. Jedna holka, co už měla zkušenosti s Formulemi, mi řekla, že sice už byla na takové podobné ubytovně, ale že tahle, kde jsme byli, byla 100 horší než tam, kde byla. Tak z toho budu mít dodnes hrůzu. Už nikdy více! Fůj!
Příští den dopoledne jsme se stavili ještě v Remeši, kde jsme si prohlédli tamější Notre Dame, a potom vyrazily na nákupy. Jelikož mi zbylo více euro, rozhodla jsem se to investovat do riflí. V jednom butiku jsem si koupila tmavé jeansy s fialovou výšivkou a opaskem za 30, což nebylo vůbec špatné.
Teď už to vezmu hopem. Z Francie jsme jeli rovnou do Německa, kde jsme spali v horské chatě. Bylo tam krásně, pěkný výhled, ale ti Němci, co tam byli! Tací malí fakani a řvali na nás různé nadávky. A víte co nám řekli anglicky? "You are not sexy." Je toto normální? Ne, není. Celkem jsem nechápala, ale což. Hlavní je, že jsme se vyspali a snídaně s večeří byla dobrá.
Poté už jsme jeli do naší rodné země. Těžko říct, jestli jsem se domů těšila. Na jednu stranu jsem už chtěla mít vlastní pokoj, vlastní koupelnu, všechno aby bylo při starém, ale na druhou bych klidně ještě někam jela. Jsem to ale rozmazlená, co? Byla jsem všude možně a ještě mi to nestačiloJ. Když ale tenhle zájezd se podle mě fakt povedl. A nikdy na něho nezapomenu. Ať už díky Londýnu nebo absolutnímu vítězství. A už se těším na další skvělý zájezd někam pryč. Příště by to mohla být třeba Afrika? Nebuďme troškaři… :D
Ještě na závěr bych chtěla moc poděkovat mým rodičům, protože to jedině kvůli jejím penězům jsem mohla jet. Nebyla to nějaká miliónová částka, ale i tak. Moc si toho vážím, protože tohle byla pro mě obrovská a moc dobrá zkušenost k nezaplacení. Děkuji také sboru Permoník, kvůli kterého se vůbec tenhle zájezd uskutečnil. Děkuji také Bohu, že jsem se vrátila živá a zdravá. No a nakonec děkuji všem, kteří mi přáli vše nejlepší na cestách. A proto tohle skončím slovy: děkuji!
Karviná - Rohlenka - Salzburg - Erfstadt - Nizozemí - Belgie - Callais - Dover - Carmathen - Stratford upon Avon - Coventry - Oxford - Londýn - Dover - Callais - Paříž - Wolfstadt - KARVINÁ!!!:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 15. září 2008 v 19:34 | Reagovat

Krásná dovolenka...Já taky byla letos v Anglii. V Clevedonu, Chedaru, Bristolu a Londýnu...:) Jasně. kdo tam neby, nepochopí...Ten pocit, není to jen film? Je to skutečnost? Když tomu prostě nemůžeš uvěřit...:DD

2 Jenn Jenn | Web | 18. září 2008 v 21:36 | Reagovat

Jéé, do Londýna a Paříže mám jet na jaře se schoolou. :) Už se těším, vypadá to lááákavě..:)

3 Steevkenly Steevkenly | E-mail | Web | 5. června 2018 v 12:01 | Reagovat

rsa 500 mg amoxicillin
<a href="http://getamoxilok.com">amoxi-clav</a>
disilane reactions to amoxicillin
<a href=http://getamoxilok.com#amoxiline>amoxicillin medscape</a>
amoxicillin pills too big

4 Kiirakenly Kiirakenly | E-mail | Web | 7. června 2018 v 3:05 | Reagovat

glycopyrronium other drugs in same class as amoxicillin
<a href="http://myamoxilok.com">para que sirve la amoxicilina</a>
contex 500 mg amoxicillin suspension
<a href=http://getamoxilok.com#amoxicillin+500mg+capsules>amoxicillin medscape</a>
cyclosporine alcohol interaction with amoxicillin

5 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 20. června 2018 v 23:20 | Reagovat

viagra cialis online kaufen kleidung
<a href="http://viagra-tt.com">cheap generic viagra</a>
blut patch nebenwirkungen viagra
<a href=http://viagra-tt.com#sildenafil+buy>buy 100 mg viagra</a>

6 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 6. července 2018 v 10:19 | Reagovat

receita do remedio cialis generic
<a href="http://cialis-tt.com">cialis cost</a>
cialis di bbm artinya jalesveva
<a href=http://cialis-tt.com#cialis+5+mg>cheap cialis</a>

7 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 6. července 2018 v 14:36 | Reagovat

svecane haljine za punije gde kupiti cialis
<a href="http://cialis-gg.com">cialis 20 mg</a>
messaging magnesio e potassio controindicazioni cialis
<a href=http://cialis-gg.com#tadalafil+coupon>tadalafil 20mg</a>

8 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 6. července 2018 v 18:30 | Reagovat

bloedtransfusie bijwerkingen cialis
<a href="http://cialis-tt.com">tadalafil generic</a>
cialis viagra alternatives
<a href=http://cialis-tt.com#tadalafil+online>buy generic cialis online</a>

9 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 10. července 2018 v 2:22 | Reagovat

rowatinex generico do viagra
<a href="http://viagra-gg.com">sildenafil 100mg</a>
requip modutab bijsluiter viagra
<a href=http://viagra-gg.com#viagra+capsules+online+mail-order+pharmacies>viagra uk</a>

10 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 22. července 2018 v 1:07 | Reagovat

cialis 20mg prix en pharmacie paris
<a href="http://cialis-easy.com">buy cialis</a>
fusidic acid 20 mg generic cialis
<a href=http://cialis-easy.com#tadalafil+5mg>buy generic cialis online</a>

11 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 22. července 2018 v 20:26 | Reagovat

documento di trasporto generico de cialis
<a href="http://cialis-easy.com">cialis coupons</a>
josselin cialis 2012
<a href=http://cialis-easy.com#cialis+sale>generic cialis tadalafil</a>

12 Markkenly Markkenly | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 22:04 | Reagovat

generic viagra india safety products
<a href="http://viagra-nice.com">generic viagra available</a>
viagra generico que es cultura
<a href=http://viagra-nice.com#tesco+viagra>viagra uk</a>

13 female viagra pills female viagra pills | E-mail | Web | 12. září 2018 v 19:03 | Reagovat

Really it’s referred to as SEO that when i search for this piece of writing I found this site at the top of all sites in search engine.

14 viagra 100 mg viagra 100 mg | E-mail | Web | 13. září 2018 v 5:59 | Reagovat

I am truly grateful to the holder of this site who has shared this enormous paragraph at at this place.

15 generic viagra prices generic viagra prices | E-mail | Web | 13. září 2018 v 19:42 | Reagovat

I am sure this article has touched all the internet users, its really really fastidious piece of writing on building up new weblog.

16 viagra uk viagra uk | E-mail | Web | 14. září 2018 v 1:43 | Reagovat

There is also one more method to increase traffic in favor of your website that is link exchange, so you also try it

17 100 mg viagra lowest price 100 mg viagra lowest price | E-mail | Web | 14. září 2018 v 1:47 | Reagovat

Today YouTube video lessons quality is more better and improved, so that’s the motive that I am watching this video at at this place.

18 viagra coupon viagra coupon | E-mail | Web | 14. září 2018 v 10:46 | Reagovat

Its my fortune to pay a visit at this website and find out my required article along with video demonstration, that’s YouTube video and its also in quality.

19 generic viagra prices generic viagra prices | E-mail | Web | 14. září 2018 v 11:30 | Reagovat

Very soon this website will be famous amid all blog visitors, due to it's fastidious articles or reviews

20 viagra buy viagra buy | E-mail | Web | 16. září 2018 v 16:03 | Reagovat

Hahahahahahaha, this politics related YouTube video is truly so funny, I loved it. Thanks in support of sharing this.

21 buy viagra 50mg buy viagra 50mg | E-mail | Web | 16. září 2018 v 21:44 | Reagovat

I have study much about free of charge blogging websites, but I have no clear idea concerning that, can any one inform me which one is best in support of free blogging and site-building?

22 viagra samples viagra samples | E-mail | Web | 16. září 2018 v 23:04 | Reagovat

Such are genuinely awesome YouTube video tutorials, its my fortune to visit this website and finding these awesome YouTube videos.

23 viagra coupon viagra coupon | E-mail | Web | 16. září 2018 v 23:46 | Reagovat

Hi, I log on to your blog regularly. Your humoristic style is awesome, keep doing what you're doing!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama