Epilog - Všechno krásné někdy končí, většinou tragédií

28. září 2008 v 12:54 | leenikk |  Zakázané ovoce
Mno... Co k tomu říct. Možná: "Sbohem, ZO!" Už na začátku jsem věděla, jak to skončí. I když posledních pár odstavců jsem napsala trochu jinak, než jsem plánovala. Každopádně jsem konec podělala, vůbec se mi nelíbí... Nevím, asi už neumím psát:P

Epilog - Všechno krásné někdy končí, většinou tragédií
"Siri, co si dáš k večeři?" Vzhlédla jsem od ledničky směrem k pohovce, kde pohodlně ležel Sirius s novinami před nosem, div mu oči nevypadly z důlku. Zhnuseně otočil stránku a začetl se do něčeho výrazně zajímavějšího, protože mě naprosto nevnímal. Tiše jsem si povzdychla.
"Siri? Haló!" zvýšila jsem hlas.
"Ehm… co? Jo… já nic nechci. Jdu k Jamesovi," vysvětlil.
"Aha, to tady budu zase sama," poznamenala jsem smutně. Siri odložil noviny na stolek, vstal a s úsměvem se blížil ke mně. Objal mě svýma mohutnýma rukama a pohlédl mi omluvně do tváře.
"Promiň lásko, ale v takovém stavu, jsem radši, když jsi doma. Však se brzy vrátím a vynahradím ti to, jo?"
Zase je to tady! Prý kvůli mého "stavu". Vždyť jsem těhotná, ne nevyléčitelně chorobná. Ach jo.
"To bych ráda věděla jak," opáčila jsem. Sirius se uchechtl.
"Nebudeš chtít, abych přestal," ušklíbl se.
"Běž už, než si to rozmyslím."
"Tak pa." Něžně mi povytáhl tričko a líbl mě na bříško. Lehce to zašimralo, cítila jsem, jak se děťátko ve mně zrovna pohnulo. Usmál se.
"Miluji tě," rozloučil se a než bych stačila říct famfrpál, byl pryč - s elegantností, ale i s ohromnou rychlostí se přemístil.
"Tohle dělá pořád," ulevila jsem si sama pro sebe.
Už je to rok, co se Siriusem žiju. Nastěhovala jsem se k němu hned po škole. Bylo pro mě překvapením, že přese všechno to učení stihl také zajistit byt, v navíc tak pěkné oblasti. Byt jsme si zařídili zcela podle svého, naštěstí nemám tchýni, která by mi do toho kecala. Vlastně tady nemám žádnou jinou rodinu. Polovina mojí rodiny je v Rusku a ta druhá se mnou zase nemluví. I když mě mrzí, že to se Severusem takhle dopadlo, nikdy jsem nesebrala dostatečnou odvahu za ním zajít. A ani on netrpěl mou nepřítomností. Co jsem slyšela, přidal se k Voldemortovi.
Za ten rok se událo hodně věcí. James a Lily se vzali a teď spolu mají malého Harryho (pozn.:asi jsem popletla rok, ale co), ten jakoby mu z oka vypadl, tedy kromě očí. Nebyli jediní, kdo se vzali. Hodně páru se poslední rok na škole spárovalo a teď už měly třeba děti. Nás se Siriem to teprve čekalo. Musím říct, že jsem z toho celkem nervózní. Mám strach, že se prostě něco stane, že něco tu idylku zhatí. Ale také se hrozně těším na křik malého děťátka, na jeho první slůvka, na jeho první krůčky. Nejlepší na tom je, že nebudu sama, kdo ho bude vidět vyrůstat. Bude tu se mnou můj budoucí manžel. Asi se ptáte, proč ještě nejsme svoji. Je to zkrátka proto, že jsem nechtěla svatbu uspěchat. Samozřejmě dítě by moje rozhodnutí kapku změnilo, kdybych se to dozvěděla včas. Měla jsem tolik starostí s tím bytem a ještě pořád mám, potom shánění práce a tak, že jsem si ani nevšimla, že jsem těhotná. Navíc jsem netrpěla ani ranními nevolnostmi. Vše jsem zjistila, až po prvním kopnutí. Byl to naprosto úžasný pocit. Poté už jen stačilo potvrzení léčitele. Měla jsem trochu strach, co tomu Siri řekne, ale ten zářil jako vánoční stromeček. Už je to 8. měsíc, mé břicho se zvětšilo na balón gigantických rozměrů a moje spotřeba jídla byla jako pro slona. Také únava se na mě lepí. V jednom kuse se mi chce spát, třeba jako teď. Lehla jsem si na sofu, abych si na chvilku zdřímla, co budu čekat na příchod Siriho. Přikryla jsem se dekou a zavřela oči.
***
Buch! Buch! Buch!
S leknutím jsem otevřela víčka. Chvíli mi trvalo se probrat, promnula jsem si oči a pomalu vstala. Nechala jsem rozsvíceno, a tak mě přílišná dávka světla na chvíli oslepila. Jakmile mé oči navykly prudkému světlu, podívala jsem se jen tak zběžně na hodiny, chtěla jsem vědět, jak to dneska s Jamesem protáhli.
Letmým pohledem při chůzi jsem jukla na hodiny na chodbě. Zastavila jsem se uprostřed pohybu. Bylo 4:50. Zamrkala jsem, jestli opravdu vidím dobře. 4:51. Najednou jsem měla strašlivý pocit, že se něco stalo. Tohle není normální. Kdyby byl u Jamese až tak dlouho, zůstal by u něho přece na noc a nepřišel by těsně před svítáním.
Srdce mi hlasitě bilo, když jsem šla ke dveřím.
"Siriusi?" zeptala jsem se s třesoucím se hlasem. Z opačné strany dveří se ozval nějaký pazvuk.
"Haló? Kdo je tam?" zvolala jsem vystrašeně.
"Otevři mi, tady… Severus." Nemeškala jsem, ani jsem si neověřila, jestli je to opravdu on, jak mi Sirius nakazoval. Prostě jsem rychle otevřela dveře. Stál tam, hlava skloněná, rty semknuté do tvrdé linky.
"Severusi…," vydechla jsem překvapeně. Pomalu zvedal hlavu. Podíval se na mě s očima plnýma lítostí a bolestí.
"U Merlina, co se stalo? Jen ne něco zlého!" prosila jsem ho úzkostlivě.
"Udělal jsem hroznou věc," hlas se mu zlomil. Třepaly se mu ruce a sotva se držel na nohou. Instinktivně jsem ho podepřela a pomohla mu dovnitř. Usadila jsem ho na židli v kuchyni a beze slova hned postavila na meduňkový čaj. Byl hotový za chvilku, vylila jsem vroucí vodu do hrnku a dávala si při tom dost načas. Dívala jsem se, jak se čaj luhuje. Nechtěla jsem, aby přišla ta chvíle, kdy mi sdělí strašnou zprávu. Věděla jsem, že to musí přijít, ale chtěla jsem to co nejvíc oddálit. Pořád jsem byla v nevědomosti a bylo mi relativně dobře. Bála jsem se…
"Prosím." Podala jsem mu hrnek, když už to bylo nezbytně nutné. Váhavě ho přijal a opatrně si lokl.
"Shar - " chtěl začít.
"Pozor, je to horké!" upozornila jsem ho jako malé dítě. Už jsem se posadila.
"Sharlotto, j-já… nevím, jak mám začít…," odmlčel se, "Lily a James jsou mrtví."
Zastavilo se mi srdce, před očima se mi zatmělo, nemohla jsem nasát vzduch. Ne! Omdlela jsem.
"Shar, co je ti… Sakra!" Nevnímala jsem slova, necítila jsem žádné doteky. Až potom mě probrala studená kožená sedačka.
"Ne," zasténala jsem. Do očí se mi draly slzy, ale já nemohla. Ještě jsem nevěděla všechno. Sebrala jsem všechnu sílu, abych nebrečela.
"C-co Si-rius?" zeptala jsem se rozklepaně.
"Brzy bude v Azkabanu," odpověděl jednoduše. Měla jsem pocit, že umřu.
"Néé!" vřeštěla jsem. Slzy mi tekly proudy řek. Nedokázala jsem to ovládnout. Néé! To není pravda, to je jenom noční můra! Srdce a duše se mi roztříštily na tisíc kousků. Celý život mi spadl jako domeček z karet.
"Néé!" řvala jsem tak bolestně. "Proč? Chci umřít!"
"Shar, prosím, uklidni se, ublížíš dítěti." Severus se málem rozplakal nad svou bezmocností.
"Co se stalo?!" vyštěkla jsem náhle zlostně, až se Severus zlekl.
"Harry Potter byl hrozba pro Pána, musel umřít. Bohužel Lily ho bránila, tak…" hlas se mu už podruhé zlomil. V jeho očích se zaleskly slzy.
"Hrozba?" vyjela jsem na něho. "Do prdele jaká hrozba? Je to sotva měsíční mimino! A co Sirius? Proč půjde do vězení? Tak sakra mluv!" křičela jsem na něho, jako by za všechno mohl. Musela jsem si někde vybít tu nesnesitelnou bolest a křivdu.
"Sirius vyzradil tajemství, kde se Potterovi skrývali, teď prchá."
"Cože? On by nikdy… Nikdy by je nezradil. Slyšíš? Nikdy!" Severus mlčel, něco mnohem většího než tohle ho tížilo.
"To není to nejhorší, to já vyzradil Pánovi zla věštbu, podle níž byl Harry Potter pro něho nebezpečný," všechna slova z něho bolestně vypadly. Zorničky se mi rozšířily šokem.
"Takže to ty můžeš za to, že jsou Lily s Jamesem mrtví a Sirius… Jak si mohl! Ty zrůdo!" znovu jsem dala volný průchod svým emocím. Řvala jsem, nadávala, vztekle ho bušila do hrudi, ale nic nepomáhalo. Ta bolest byla silnější než všechno. Moje nejlepší kamarádka, James, Sirius…
Sirius…To bylo to poslední, co jsem viděla před očima, než jsem znovu omdlela. Ucítila jsem ostrou bolest v podbřišku a poté už jenom černo…
***
O rok později… Rusko
Sedím schoulená na koberci. S prázdným výrazem hledím do plamenů, různě kroutících se v krbu. Z krbu sálá teplo, ale i přesto cítím jenom chlad. Chlad v podobě miliónů kousků ledu, zabodávajícího se do mého srdce. I tisíce kilometrů a tisíce hodin mi nepomohou od bolesti…
"Holčičko? Je ti dobře? A kde je Sirius?" ozve se hlas ode dveří.
"Je ve vedlejším pokoji, tati," odpověděla jsem automaticky.
"Aha, zajdu pro něho, až tady nejsi tak sama." Nenamítala jsem nic. Neodpověděla jsem. Rok už skoro nemluvím, pokud nejde o přímou otázku, na kterou je lehká odpověď. Už prostě nežiji. Život pro mě nemá cenu. Ztratil ji tu noc. Tu noc, když se Sirius nevrátil domů a místo něho přišel domů Severus, aby mi řekl… Rozklepala jsem se.
Tu noc jsem také předčasně porodila. Je mi hrozně z toho, že jsem nedokázala ovládnout vztek, mohla jsem tomu malému tvorečkovi ublížit. Naštěstí se narodil v pořádku. Dával mi aspoň poslední naději na přežití. To jen kvůli němu jsem neskočila někam pod vlak. Ztratil už jednoho z rodičů, nemohla jsem být sobecká a připravit ho i o matku. Jen kvůli něho se snažím usmívat, jen kvůli něho aspoň na chvíli žiji. Jen on je teď můj život…
Uslyšela jsem těžké našlapování táty, jak jde po chodbě. Také veselé žvatlání Siriuska. Když se mě v porodnici zeptali, jaké mu chci dát jméno, bylo to jasné, ani jsem nad tím nepřemýšlela.
Táta už stál ve dveřích a pomalu sundal malého Siriuse na zem. Ten trochu zavrávoral, ale potom si udržel rovnováhu a kolébavou chůzí ke mně přišel. Celý se usmíval, byl tak roztomilý a hezoučký. Vždy, když ho vidím, mi na tváři vyrazí úsměv. Jeho očička zářila štěstím, byly směsicí mých a Siriusových očí. Bouřkově černé, řekla bych. Byla jsem ráda, že nemá oči úplně jako Sirius, nevím, jestli bych se do nich dokázala dívat. Když si představím, že je Sirius v nejhorší věznici odsouzen za něco, co neudělal. Každým dnem se z něho stává větší a větší troska…
"Mama," zažvatlal Siriusek a uculil se. Usmála jsem se a pevně ho přitulila k sobě. Slyšela jsem, jak jeho malé srdíčko tluče. Objala jsem ho silněji a hladila ho po vláscích. Zavřela jsem oči a snila. Jednou budeme všichni spolu a šťastni, i kdyby to byl krátký okamžik. Jednou ho spatřím, obejmu ho, vášnivě políbím, zavedu ho domů. Jednou…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 natusz natusz | Web | 28. září 2008 v 13:09 | Reagovat

super, tak smutně to dopadlo, ale pěkné, nááádhera

2 Kris Kris | Web | 28. září 2008 v 17:06 | Reagovat

krásný. Takhle by to mohlo být. Nikdo nikdy neřekl, jak to bylo před tím. A proč ne takhle. Jinak. Není to napsaný špatně. Je to, hezký.

3 Theresa Theresa | 28. září 2008 v 17:20 | Reagovat

Smutny, ale krasny. Jsem i celkem rada, ze to skoncilo tragedii. Myslim, ze stastny konec by se mi k tehle povidce ani nehodil.

4 natusz natusz | Web | 28. září 2008 v 17:46 | Reagovat

http://kubajzlik.blog.cz/0809/zde-mayerova-stephenie

5 martinka martinka | Web | 28. září 2008 v 18:10 | Reagovat

teda leni nečekala sem, že ten epilog napíšeš tak rychle, ale sem ráda. Bylo to sice hrozně smutný, ale krásný, ty tragický konce čtenáře vždycky tak dostanou, na tragickém koni se vždycky pozná, jestli člověk měl povídku rád nebo ne. já tuto povídku opravdu zbožňovala, podle mě to bylo zatím tvé nejlepší dílko:)

6 Anusz Anusz | Web | 28. září 2008 v 19:17 | Reagovat

Hmm, až mi to vhání slzy do očí... opravdu krásné. Konec tak nádherné povídky, nikdy jsem se u žádné povídky nenasmála tak, jako u tehle. To byla prostě situační a slovní komika v každé větě, něco úžasného.... Už končím, v효, co jdu dělat, papa :D možná ve čtvrtek :D

7 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 28. září 2008 v 19:38 | Reagovat

Eh...Já jsem doufala, že je to hepáč...Ale nejlepší na tom všem je, že to ten hepáč není, ale není to taky sedáč... Je to prostě něco mezi tím, a to je na tobě to nejlepší. Ani slaďáč to není, je to prostě podepsané tvou rukou...Prostě nádhera... Upe celá kapitolka je nádherná... Nevim čím to je, ale ty povídky, které končí smutně, nebo alespoň z části smutně si prostě uchovám v paměti. Ty hepáče se mi tak trochu slívají, ale zase je z nich skvělej pocit... ale tuhle kapitolovku nikdy nezapomenu, páč je to pstě jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.

P.S.: Ten konec mě ale fakt dojal...:)

8 Tarantule Tarantule | Web | 28. září 2008 v 19:48 | Reagovat

To je nádhera, opravdus e ti to stráášně moc moc povedlo. opravdu moc. :) celá tahle kepitolovka byla bezvadná :)

9 LEENIKK:)) LEENIKK:)) | Web | 28. září 2008 v 20:55 | Reagovat

Jéé děkuji mocky za vaše názory, fakt to hřeje u srdíčka.

To Natusz:Děkuji za přečtení epilogu:D Víme svoje, co?

To Kris:Jn, kdo ví jak to bylo podle Rowlingové. Tahle jsem to vymyslela já a jsem moc ráda, že se ti to líbilo:)

To Theresa: Že jo! Všude samé hepáče... A navíc jsem už vážně od začátku věděla konec.

To Martinka:Rychle? :DMno mě to rychle bylo, mno. Děkuji moc za vřelá  krásná slova, bobe...

To Anusz: To jsem nečekala, že to tak brzo přečteš...Njn když si teďka nemocná:P JJ, já jsem se taky hóóódně nasmála, ale spíše u začátku. Tak jsem ráda, že jsem mohla aspoň trochu rozveselit život.

To Hannah:Naprosto s tebou souhlasím, smutné konce se pamatují lépe! Vidím to i u filmu... A děkuji moc!

To Tarantule: děkuji, zlato.

10 luckily luckily | Web | 28. září 2008 v 21:18 | Reagovat

no pááni, tak to je skvělé!! mě teď vážně nic smysluplnějšího nenapadá.. a ani moc dobře nevidím na  obrazovku, protže si mě rozbrečela.

dobrý, už jsem se uklidnila..:)

takže, upřímně, zpočátku se mi to moc číst nechtělo, ale pak jsem si přečetla prvních pár kapitol a uplně mě to dostalo! strašně jsem se těšila na pokráčko..:) váížně se ti tahle povídka povedla..:)

i když to neskončilo happy endem, ale tragicky, bylo to krásné!

tak, jen tak dál.. a brzo napiš něco nvoého!;)

11 Mary Mary | 28. září 2008 v 21:44 | Reagovat

Leni!!!!!! to bylo tak hezoučký!!!!! ten konec se ti vážně moc povedl.... tak smutné.... to jak si to zakončila tím jednou.... vážně se ti to povedlo... fakt z toho nemůžu... moc krásně píšeš... tak krásně vyjádřené ty emoce... škoda že končíš:(

doufám že se k tomu zase někdy vrátíš a začneš psát!!!!

12 Catt Catt | E-mail | Web | 29. září 2008 v 13:33 | Reagovat

Ach, super:)

Moc pěkný :)

Vlastně, tak nějak jsem čekala, že to dopadne...:(

No, jinak stěhuji blog a chtěla jsem se optat, jestli chceš se mnou zůstat nadále spřátelená? Napiš na new blog, dík, Catt

13 Mys Mys | Web | 29. září 2008 v 14:21 | Reagovat

No...to snad... To...

Ach joooo.... Takže není Happy End... hmm....

škoda. Ale pokud to bude tak jako to J.K.R. napsala tak 'Siri z vězení uteče...

Chjo chjo... Ale moc hezká povídka.

14 Tracy Tracy | Web | 29. září 2008 v 15:09 | Reagovat

To bylo krásný, nádherný, úžasný a smutný. Chudáček malej Siriusek, bez táty. Jak jsi tam začala psát o předčasným porodu, tak jsem se lekla, že se stalo něco i tomu malýmu. Máš štěstí, že se mu nic nestalo.

Krásná povídka, jen škoda, že to neskončilo šťastněji....jenže vono je to v té pobertovské době divný, když to ukončíš vesele....takhle to prostě má být....a bylo to hezký. Myslím, že si to za nějaký čas přečtu celý znovu.....

15 Eviccka -Sbčko Eviccka -Sbčko | Web | 29. září 2008 v 19:02 | Reagovat

......ღღღღღღ......................ღღღღღღ

..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ

ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ

ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ

..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ

....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ

........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ

..............ღღღღღღღღღღღღღ

....................ღღღღღღღღღ

........................ღღღღღღ

...........................ღღღღ

............................ღღღ

.............................ღღ

..............................ღ

............................ღ

.........................ღ

......................ღ

..................ღ

.............ღ

.........ღ

......ღ

....ღ

......ღ.......................ღ....ღ

..........ღ..............ღ...............ღ

..............ღ......ღ.....................ღ

...................ღ........................ღ

................ღ.......ღ..............ღ

..............ღ.............ღ....ღ

.............ღ

...........ღ

..........ღ

.........ღ

.........ღ

..........ღ

..............ღ

...................ღ

..........................ღ

...............................ღ

.................................ღ

.................................ღ

..............................ღ

.........................ღ

..................ღ

.............ღ.........ღ

.....ღ

...ღ

.ღ.............................ღ....ღ

ღ..........................ღ...........ღ

.ღ......................ღ................ღ

..ღ...................ღ..................ღ

...ღ....................................ღ

.....ღ................................ღ

........ღ.........................ღ

...........ღ...................ღ

..............ღ..............ღ

..................ღ.......ღ

.....................ღ..ღ

16 Eviccka -Sbčko Eviccka -Sbčko | Web | 29. září 2008 v 19:03 | Reagovat

nádherný....nemám slov

17 Nnawell Nnawell | Web | 29. září 2008 v 20:10 | Reagovat

to zní jako by jsi plánovala pokračko, jinak moc good

18 Nera Nera | Web | 30. září 2008 v 15:37 | Reagovat

Leni... opravdu se ti to moc povedlo... že neumíš už psát? kdes to prosimtebe vzala???? To je hloupost! Píšeš pořád skvěle, ba ještě lépe! Konec se vydařil, smutné se pamatuje lépe... to je jasné:)

19 Illandris Illandris | Web | 1. října 2008 v 22:44 | Reagovat

To bylo vážně moc krásný a myslím si, že tenhle konec je asi nejlepší. Ale lituju Siriuse, který svého syna asi nikdy neuvidí. Nebo jo?:D

20 Hope Hope | Web | 2. října 2008 v 22:45 | Reagovat

sice je ten konec smutný, ale je to krásně napsané

21 LEENIKK:)) LEENIKK:)) | Web | 4. října 2008 v 14:07 | Reagovat

Děkují! Zlata, fakt jsem moc šťastná, že se vám moje povídka líbila.

Luckily, Maruško, Catt, Mys, Tracy, Eviccko, Nnawel, Nero, Illandris, Hope...vám všem moc děkuji za krásné komentáře!

22 Meimei Meimei | Web | 4. října 2008 v 14:49 | Reagovat

To bylo přenádherné

23 Jenn Jenn | Web | 6. října 2008 v 21:52 | Reagovat

Pamatuju si časy, kdy tato povídka byla na začátku, teprve v nápadu. :)) Zaujala mne, ale nikdy jsem  moc nenašla čas jí přečíst, tak konečně. :))

Konec se ti povedl!! Žádné že jsi ho podělala. Opravdu. .))) ;)

24 Envy Envy | Web | 7. října 2008 v 20:41 | Reagovat

Leeníšku!!! Ty můj malej milášku!!! To je naprosto fantastický!! XD já prostě ne není to podělaný je to sqelý! i když ty mě znáš takže víš že Poberty moc nemusím ale tohle bylo tak fakt sqelý!!! skvěle napsaný všechno.. Jak říká Jenn tutoc povídku čtu úplně od infa a tak neskutečně ses zlepšila a dotáhla to do tak krásný detajlů XD ten epilog je opravdu opravdu sqelý.. a už nfm.. prostě všechno supr a ty si naprosto suprová spisovatelka a holčina takže... těším se na vše ostatní XD

25 Alexis Alexis | 19. října 2008 v 10:01 | Reagovat

nádherný...a pokráčko by nebylo??

26 Ewelyn Dark Ewelyn Dark | Web | 28. října 2009 v 15:50 | Reagovat

to by celo pokracovaniee mojaaa !!! preeco vsety tieto pekne pribehy o sisiusovy musia koncit iba azkabanom??? pekne kraasne napis pokracko aby videl svojho synceka !!!

27 Steevkenly Steevkenly | E-mail | Web | 4. června 2018 v 18:06 | Reagovat

amoxil clav 875 mg make u sleepy
<a href="http://myamoxilok.com">amoxicilina 500 mg</a>
eleutherosides dosage of amoxicillin
<a href=http://myamoxilok.com#amoxicillin/clavulanate+875/125>amoxicillin for ear infection</a>
saaf fungicide dosage for amoxicillin

28 Steevkenly Steevkenly | E-mail | Web | 5. června 2018 v 14:10 | Reagovat

amoxicillin dark tongue in infants
<a href="http://myamoxilok.com">amoxicillin 875</a>
antabuse dosing amoxicillin
<a href=http://myamoxilok.com#amox/k+clav+875-125>amoxyclav</a>
ascoril ls plus dosage of amoxicillin

29 Steevkenly Steevkenly | E-mail | Web | 6. června 2018 v 5:52 | Reagovat

engrais biobizz dosage for amoxicillin
<a href="http://getamoxilok.com">amoxicillin for ear infection</a>
decis insecticide dosage for amoxicillin
<a href=http://getamoxilok.com#amox/k+clav+875-125>amoxicillin 875</a>
amoxil dosage for ear infection

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama