13. Kouzlo sněhu

6. července 2008 v 12:23 | leenikk |  Zakázané ovoce
Nebudu tu zbytečně kecat, jenom snad možná, tahle kapitola je tak trošku jiná, jsou v ní (doufám) vyjádřeny hodně pocity hlavních hrdinů, takže fakt nevím, jestli jsem to napsala dobře nebo ne. Tak mi plsky napište komenta, jak jste to udělali minule. Samozřejmě děkuji moc za předchozí komentáře!!! Ani nevíte, jak mě naladí k dalšímu psaní, no vlastně víte:D A taky doufám, že mě někteří nezabijete!
Ps: konečně delší kapitola!!! Skoro celých 5 stránek ve wordu, bez enterování.

13. Kouzlo sněhu
(Sharlotta- už prosinec!)
Nad ránem už jsem nemohla spát, zdály se mi pořád samé sny. Ale jak to tak bývá, sny nejsou normální! Třeba se mi zdálo, jak v Bradavicích byli dinosauři a já spolu s ostatníma jim musela utíkat. Jediné, v čem jsem jim fandila, bylo, že nejprve schramstli profesory. Doufám, že nebylo slyšet, jak jsem se ze spaní smála, když dinosaurus nemohl sežrat Křiklana, protože se mu zasekl jeho tlustý zadek v hrdle.
Sedla jsem si na okenní parapet a pozorovala východ slunce. Ještě byla tma, ale za mraky se už pomalu rýsovalo sluníčko, které nás přes všechny dny tak hřeje. Nevím proč, ale připomnělo mi to Rusko. Když jsem byla malá, vždy jsem si přivstala a společně s dědou jsme pozorovali oblohu, obzvláště pak východ a západ slunce. Ale pro mě bylo vždycky zajímavější a krásnější pozorovat ráno. Jak se všechno probouzelo, všechno začínalo nový den, ptáčci začali zpívat, kohouti kokrhat. No prostě úžasné! Tady jsem asi těžko mohla uslyšet kohouta. Ale nejvíc ze všeho mi tady scházel sníh a ten příjemný chládek. Co tady? Bylo tu dusno nebo pršelo. Sníh! To třpytící se bílé zlato, které vás zamrazí, kdykoliv se dostane na pokožku. Ano to mi chybělo. Podívat se z okna a vidět tu bílou pokrývku na zahradě, možnost jít si postavit sněhuláka, andělíčka a taky zahrát krutou bitku v koulované. A mezi jiné i jít si zabruslit na jezero. Každoročně jsem se zúčastňovala soutěží v bruslení, bohužel bez ocenění.
Najednou jsem zbystřila nějaký pohyb venku. Padalo to z nebe. Ach! To je sníh! Zamrkala jsem, abych se ujistila, že mě jenom neklamaly oči. Ale právě naopak, sněhem se teď zalil celý můj obzor a on začal padat ještě hustěji než předtím. No sláva! Ani se nenadějeme, a Bradavice budou přímo pohlceny sněhem.
Chtěla jsem jít rychle ven, proto jsem se hbitě obrátila a chtěla seskočit z parapetu, ale k mé nemotornosti a taky radosti jsem sebou šlehla na zem. Jauvajz! Můj kotník!
"Do prčic, kdo tu rozsypal ty korálky?" zanadávala jsem vcelku nahlas, ale moje spolubydlící spaly jako zabité, takže se ani neobrátily a chrupkaly dál. Já bych si tu mohla nohu zlámat a ony by se neprobraly! Sesbírala jsem se ze země a hned pádila ke skříni, přece jenom jsem nemohla jít v mém pyžámku s prasátkem. Byla pořád tma, takže bylo těžké najít něco vhodného. Ale vzala jsem si to, na co jsem prvně šáhla. Navlékla jsem si to na sebe, ani nekoukla do zrcadlo a kulhala rychle ven.
Hnala jsem se jako uragán, div, že jsem sebou neplácla ještě na schodech a těch teda bylo. Konečně jsem vylezla ven. Teda, na to že jsem jenom prošla hrad, toho napadalo opravdu hodně. Ale to je dobře! Hned jsem dokulhala na louku k jezeru a tam jsem sebou plácla do sněhu, možná jsem trochu přecenila hloubku sněhu, protože mě to dost zabolelo, ale já se v té chvíli cítila naprosto báječně… Zavřela jsem oči a úplně vypnula.
"Sharlotto, kde jsi? Slyšíš? Lotty!" probudil mě nepřestávající hlas. Otevřela jsem oči a vstala do polosedu. Promnula jsem si oči a zahlédla Lily, jak se brodí sněhem.
"Sharlotto! U merlinových vousů, proč tu ležíš v tom sněhu? Vždyť budeš nemocná!" peskovala mě hned. Pokrčila jsem rameny a znovu se zasnila.
"Lily, copak nevidíš jak je tu krásně? Musela jsem sem, sníh-to je moje!" poučila jsem ji. Lily zkřivila obličej a podala mi ruku. Ale já místo toho nabrala do ruky sníh, rychle jsem uplácl nějakou kouli a hodila ji po Lil.Ha, trefa! Kdo by se divil z takové blížky, že?
"Hej, ty mrško." Zanadávala, setřela si sníh z obličeje, oddálila se ode mě a hned na mě taky hodila sněhovou bombu. Málem jsem to dostala, ale na poslední chvíli jsem uhnula. To Lily navodilo na další útok. A tak to začalo. Obě jsme se u toho nasmály, ale za chvíli už z nás fakt hodně kapalo, byly jsme obě mokré, navíc já jsem toho na sobě moc neměla.
"Shar, měly bychom se jít převléct, nebo budeme mít zápal plic! Pojď, odpoledne zase půjdeme ven, tentokrát v oteplovákách." Navrhla Lil a já s ní souhlasila. Když jsme procházeli hradem všichni se na nás čuměli a taky se připravovali, že půjdou ven. Ale my jsme se šli honem převléct a potom hned na snídani.
"Ty Shar, co to máš vlastně za tričko? Je růžové a pokud vím, takových moc nemáš?" podivila se Lil, zrovna když jsem už vcházely do pokoje. Teprve teď jsem se podívala, co mám vlastně na sobě. A do pr… Fůj! Růžové tričko a navíc s flitry! To není moje, ale od koho…?
"Ach… můj …bože! Ty mrcha má moje triko! Uá, vždyť je celé mokré," Přivítala mě Stela, "To si vypereš!"
"To víš, že nevyperu, štvu tě. Není špinavé, jenom mokré, dej si ho vysušit a potom vyžehlit." Odvětila jsem ji klidně a neupřímně jsem se na ni usmála. Sundala jsem ho hned ze sebe, pane jo! To je trapas, jsem se promenádovala v takovém hnusném tričku po škole. Převlékla jsem se do suchého a lepšího a s lily se vydaly na snídani. Ještě, že je dneska sobota, aspoň se nemusí na vyučování. Dneska budu celý den venku.
(Sirius-odpoledne)
"Dělej Jamesi," popoháněl jsem ho. To není možné, musí mu to trvat tak dlouho? Njn už asi vím, v čem to bude. Upravuje se tak dlouho, protože venku bude i Evansová a to by přece nemohl vypadat blbě. Musí mít značkové věci, vlasy aspoň trošku učesané a hlavně musí být nastříkaný Axem. Prý nějaká nová vůně, s ní by mu měla Evanska padnou rovnou do náruče.
"Jo, už jdu." Odpověděl mi nuceně a nandával si na vlasy gel.
"Ty kámo, proč si dáváš ten gel? Vždyť budeš mít stejnak čepici, ne?" ušklíbl jsem se. James zastavil ruku v pohybu, krátce se zamyslel a potom se trefil druhou rukou do čela jakože:to jsem ale debil! Škodolibě jsem se mu zasmál, ošklivě se na mě podíval, ale pak si zvesela povzdechl.
"To ta Evansová, nenechá mě ani v klidu myslet." Obhajoval se.
"Neříkej, ty někdy myslíš? Bravo, to ti musím zatleskat!" posmíval jsem se mu a pantomimicky jsem mu zatleskal.
"Ty máš co říkat! Tvoje myšlení je na úrovni kreténa vytáhnutého z ledničky."
"Jo, jo. Jednou ledničky ovládnou svět." Dodala jsem se zdvihnutým ukazováčkem. James protočil oči.
"Hele kluci, nechte toho, měli bychom už fakt jít. Za chvíli se už na tom jezeře nepůjde dát bruslit." Zakročil Remus.
"A kdo říkal, že tam půjdeme bruslit?" opáčil jsem.
"Tak proč si bereme teda brusle?" optal se Petr.
"Abychom zachraňovaly tonoucí, nebo těžce pochroumané," vysvětlil jsem.
"Zapomněl si ještě dodat dívky. Třeba takového Malfoye zachraňovat nebudu, i kdyby tam měl zhebnout." Dodal James.
"No vidíš, málem se mi vykouřila z hlavy ta sázka. Už se moc těším, jak budeš říkat Luciuskovi, jak ho strašně miluješ a potom ho před všema políbíš!" nadhodil jsem.
"Nebo jak se vyspíš s obludnou Hyldou, že? Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, Tichošlape!" radil mi můj rádoby chytrý kámoš.
"Pche, Sharlottu mám zmáknutou, o to se neboj! Dej mi…třeba týden. Jo za týden je výlet do Prasinek, výborná příležitost."
"Fajn, ale jenom týden, víc nic. Nebudu čekat do konce světa. Už se těším, jak si tě bude Hylda hýčkat hezky v postýlce." Uchechtl se. Při té představě, jak na mě obludný Hylda šahá se mi udělalo zle. Ale stačilo si vzpomenout na Lotty a bylo po problému. Už brzy budeš moje! Vyhraju sázku a aspoň se zasměju. No a jestli bude dobrá, mohl bych to s ní táhnout možná dýl. Třeba tak dva týdny, ale to je maximum.
Ale to by se ti to muselo nejdřív podařit, dostat ji tam, kam chceš. našeptávalo mi mé vcelku inteligentní já.
A proč by nemělo? Jsem neodolatelný kus chlapa, tak co! Sice menší problémy s ní byly a asi ještě budou, ale já jsem prostě profík přes svádění holek. Spíš mám strach, jestli mi nepřirostla k srdci víc, než je třeba. Jo jestli jsem se nezamiloval, co? Ha, ha. Moc směšné! Já? Nikdy!
"Tichošlape? Teď zdržuješ ty!" přerušil mě v bádání James.Provedl jsem finální úpravy oděvu(navlékl si super novou bundu a čepici od Adidas) a vyrazili vstříc sněhu a svádění holek.
*********
"Ty piko, to je lidí, jak na václaváku!" vykulil oči Červíček.
"Co?" podivili jsme se my tři unisono. Petr sklopil oči a potichu vysvětlil: "To se tak říká, ne?"
"Pokud vím, tak u nás ne, Péťo." Ujasnil mu Remus. Ale to už jsme si to my s Jamesem pochodovali k jezeru. Bylo tu fakt hodně lidí, doufám teda, že je tu Sharlotta, ať můžu hned začít s balením. Ono týden není moc dlouhá doba. Plán A: nenápadně k ní přijedu a obejmu ji. Shar se prvně zlekne, ale až uvidí, že jsem to já, bezhlavě se mi oddá a my budeme spolu jezdit v těsném objetí, sem tam uděláme nějaký ten akrobatický prvek a nakonec ji políbím. Plán B:Sharlottu zasáhne jakože omylem moje sněhová koule, Shar si to samozřejmě nenechá líbit, a tak začne bitka. Když už budu značně vyhrávat, bude mě prosit o milost. Já ji nechám pod podmínkou, že mi dá pusu. Plán C… ten bude spontánní, kdyby plán A a B nevyšel.
Nazouval jsem si brusle, když mi James velmi silně vrazil loktem do břicha.
"Ty vole! Že neuvěříš, kdo taky bruslí!"
"No, to teda ne, za to ale budu mít rakovinu jater kvůli velice silnému tlaku na vnitřní stěnu orgánu." Reagoval jsem vztekle.
"Co to kecáš? Jakou rakovinu? Jaký tlak? Jo! Sorry brácho, nekecej, že to bylo tak silně!" divil se.
"Jo bylo! Ale kvůli koho budu mít nadoživotní újmu?"
"Srabus!" vybuchl James.
"Co, kde?!" chtěl jsem hned vědět.
"Ten, co zrovna spadnul!" odpověděl James a začal se řehtat na celé kolo, až se studenti, kteří bruslili, otáčeli. Zbystřil jsem, zaostřil na nějakou slizkou osůbku přímo uprostřed jezera, která právě ležela na ledě, a přidal se k Jamesovi. Tak intenzivně a upřímně jsem se fakt už dlouho nenasmál. Skončil jsem až když jsem zahlédl černý závoj vlasů a vedle rudý. Rychle jsem vstal a vstoupil na led. Měly náskok, ale já jsem velmi obratný bruslař, prostě nadaný sportovec. Trochu se věřím, co?
Vnímal jsem ten mučivý pocit nedočkavosti, když jsem se snažil dohonit Sharlottu. Když už jsem byl od ní asi 15 metrů, se od ní Lily odpojila, nezjišťoval jsem proč. Už jenom 10,8,4,6…sakra, neumím počítat, prostě už hodně blízko!
(Sharlotta)
Jak krásné je projíždět se po jezeru, vítr ti čechrá vlasy, nevnímáš čas ani prostor, máš pocit, že létáš, NIKDO tě neotravuje… Najednou do mě prudce někdo vrazil.
"Uááááááááááá!" neudála se ani sekunda a už jsme oba dva leželi na ledě. Který kretén? Ucítila jsem teplý vzduch mého narušitele na mém holém krku. Jo, to je tak, když si člověk nevezme šálu! Ležela jsem na zádech, až teprve teď jsem se odvážila otevřít oči. No to snad ne! Vždyť to je-to-je-ten-proklatec-Black!
"Ty idiote!" na víc jsem se nezmohla, hlas mě totiž zradil. Ležel totiž přímo nade mnou, naše rty byly vzdáleny sotva 10 cm. Dívala jsem se do těch jeho úžasných očí, po kterých holky tak touží.
"Chtěla si něco říct, beruško?" usmál se na mě mile a nevinně. Ještě víc začal jemně třít svým nosem můj tak, jak projevují náklonnost eskymáci. Zasténala jsem. A ještě ty jeho oči, vesele v nich pohrávaly jiskřičky, ale za chvíli se zatvářil tak smyslně. Ještě že ležím, protože jinak by se mi podlomily kolena.
Sharlotto! Co to s tebou je? Tobě přece žádný namyšlený frajírek nevleze hned tak na mozek! Ono se to řekne snadno, ale trochu hůře koná, mám totiž nevýhodné podmínky: leží na mě a já se nemůžu ani hnout. Co se to děje? Normálně bych mu flákla, až by se mu hlava otočila, nebo ho pěkně nakopla. Jo, já umím být pěkná sadistka! Ale teď? Úplně mě hypnotizuje. Zápasím s pokušením, abych ho nezačala vášnivě líbat. Tak, ale už toho je dost! vzbouřilo se moje svědomí. Začala jsem sebou škubat a snažila uvolnit z jeho sevření, bohužel bez výsledku.
"Copak Shar? Něco ti vadí?" zachichotal se Sirius a svůdně na mě zamrkal.
"J-j-jo," zakoktala jsem, "pořád mně mě ležíš!"
"Nemáš ráda tuhle polohu? Já se klidně spokojím i dole, jestli chceš." Ujistil mě.
"Ehm…" zamumlala jsem tiše. Sirius využil chvilky zaváhání a přiblížil se na nejmenší možnou vzdálenost. Ucítila jsem jeho letmý horký dotek rtů na mé studené pokožce, přiblížil se k mým rtům a velice něžně mě na ně políbil. Nebyl to bůhvíjaký polibek, ale cítila jsem se tak skvěle, úžasně, touha mnou válcovala o sto šest. Chtěla jsem víc, než pouhou letmou pusu. Zvedla jsem hlavu a začala opětovat jeho polibek, něžný polibek nabíral síly a za chvíli už nebyl vůbec něžný, ale vášnivý a opravdový. Siriusův jazyk putoval až dovnitř a já mu v tom nebránila, právě naopak, sebrala jsem všechnu sílu snažila se ji dát do toho magického políbení. Bylo to tak vzrušující, polibek nabíral na ještě větší intenzitě a já se kochala tou slastí. Až do dneška nemohu pochopit, jak může první opravdový polibek chutnat tak sladce a neskutečně nádherně. Nechtěla jsem s ním nikdy přestat a snad bychom ani nepřestali, kdyby…
"Sharlotto!"
"Siriusi!" zařvala další dvojice najednou. Oba jsme se jako blesknutím blesku probrali a hned od sebe odskočili. Přerývavě jsem dýchala a uvědomovala si, co se vlastně stalo. Dívala jsem se mu do těch jeho šedých očí, nebyla v něm jenom touha, ale i něco jiného, něco nepopsatelného, stejně jako u mě.
(Sirius)
U Merlinových spodků, co to bylo? Obyčejný polibek? Nebyl to jen polibek, byla v tom neuvěřitelná energie, já i Sharlotta jsme se snažili do toho dát vše, naši touhu, naše emoci. Pryč zábrany, pryč okolní světe! Bylo to jako z jiné dimenze, kde existujeme jenom my. Nikdo jiný, jenom my a náš podivný cit? Ale jaký cit? Je to pouze touha, chtíč nebo i něco víc? Ty její černé oči mě dovádí k šílenství, jak moc rád bych k ní přiskočil, obejmul ji a líbal ji. Nic víc, jen to. Nechci sex, je v tom mnohem více. Tohle jsem v životě ještě nepocítil, nejradši bych byl pořád s ní, chtěl bych, aby byla šťastná, aby ji nikdo neubližoval, abych ji neustále chránil…Bože, a tohle všechno se ve mně probudilo jedním polibkem. Možná to už začalo dřív, ale tenhle polibek ve mně vyvolal nový pocit, pocit, který už nikdy nechci ztratit a chci ho cítit neustále!
"Siriusi, co se stalo?" přerušil ticho James.
"To je dost blbá otázka, Pottere! To jsme snad viděli, ne?" setřela ho Lily.
"Ehm…Nic se nestalo, jenom do mě Black náhodou narazil, a tak jsme spadli. Nevím, co jste viděli, ale to co si myslíte, že jste viděli, to rozhodně není." Zkonstatovala to Shar. Obdivuji, že se vzpamatovala a hned odpověděla, ale myslím, že její odpověď nebude mít žádný účinek. Lily s Jamesem po sobě koukali ve stylu: jo jasně, to nakukejte medvědům!
"No bude nejlepší, když půjdeme, Shar. Trocha horké čokolády ti udělá v hlavě pořádek." Nakázala spíš než navrhla.
"Jo, Evansová," řekl ještě James, když už byly na odchodu, "Půjdeš se mnou za týden do Prasinek?"
"Nevím, proč se tak blbě ptáš!" zakřičela za ním a už odbruslily pryč.
"No, aspoň jsem to zkusil," Poznamenal suše, "Ale teď mi pořádně vysvětlíš, co se tu stalo!"
"Plán C, kamaráde!" ušklíbl jsem se.
(Sharlotta)
"Lilly, jak dlouho ti mám říkat, že to byl omyl. Prostě jsme se nechali unést, nic víc." Bránila jsem se.
"Tak omyl, jo? Já vás dobře viděla! Vždyť vy jste se tem málem spolu…víš co. Kdybychom nepřišli, určitě by to takhle skončilo!" nenechala se odbýt.
"Na ledu? A navíc, když kousek od nás bruslily stovky studentů?"
"Co já vím, Black je nevypočitatelný! Jo, a když mluvíš o těch studentech, opravdu vás hodně vidělo. Hlavně Severus! Tomu málem oči z důlku vypadly! Ale potom se nasupeně obrátil a odešel. Byla si dost naštvaný, ale já se mu nedivím. Pěkně si mě zklamala." No fajn, kázání mi fakt chybělo.
"Lily nedělej z toho tragédii! A vůbec, jak to že jste tam k nám přišli oba dva najednou, myslím ty a James, co? Že by náhoda?" ušklíbla jsem se. Lilly zrudla, oči se ji válečně rozevřely.
"Jo náhoda!" zahrčela a radši se otočila k oknu.
"Lilly, mě nic neutajíš? Co se stalo?" posmívala jsem se. Ona mi tady káže, co že tu nedělám a kdo ví co ona.
"Staly se dvě strašné věci. Ta druhá je ještě horší!" přiznala se konečně.
"No tak honem, povídej!" pobízela jsem ji. To jsem teda zvědavá!
"Fajn. Když jsem se šla napít, musel za mnou přibruslit i Potter, že? Snažila jsem se mu utéct, a tak jsem taky využila rozlehlosti jezera a bruslila, co nejdál. Ale když jsem už byla trošku více dál, James mě doběhnul a…"
"A?" vyhrkla jsem na ni nedočkavě.
" A on mě znenadání obejmul a políbil!" prohlasila co nejvíc klidně. No to snad ne! Já jsem to věděla, mě káže a sama přitom…
"Lilly? To přece… A co teda je ta horší věc?" udivila jsem se.
"Že jsem mu jednu nevlepila, ale místo toho zbaběle utekla. Vlastně jsem byla docela ráda, že jsem vás našla, i když v takovém stavu, nemusela jsem být s Potterem sama, nevím jak by to dopadlo. Protože ten polibek byl… Byl hrozný samozřejmě!" zarazila se.
"Jo hrozný?" provokovala jsem dál. Lily zčervenala ještě více, odstín tváře neměl daleko k barvě vlasů.
"Myslím, že bychom těm našim nápadníkům měli trochu přistřihnout křidýlka!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natusz Natusz | Web | 6. července 2008 v 12:42 | Reagovat

ááá, první koment, fakt nádherná kapitolka, nevím, co k tomu dál napsat

2 Darknnes Darknnes | E-mail | Web | 6. července 2008 v 13:13 | Reagovat

no je to bezva kapitolka už se hrozně těším na další kapitolku.

3 anusz anusz | Web | 6. července 2008 v 13:32 | Reagovat

no leenikku swamozřejmě jako vždycky nádherné. To si měla vidět, zrovna jsem byla na obědě a natal se přihnala a uplně nadšeně že ma u tebe první koment a ja jsem se ji zepatala jaka byla kapitola tak mi takovym nadšenym ušklebkem rekla že uplne super, tak hned sem do sebe nacpala obed a hned hura na pocik!!! a stálo to za to!!! nejvic mě rozesmálo to Axe a plán A B a C. Prostě take vytlemy to bys měla viděqt. No budu končit, du číst Mary Rose, jinak doufam ze dneska prijdes

4 Theresa Theresa | 6. července 2008 v 14:55 | Reagovat

Zase super kapitolka. Už ani nevím, co ti k nim mám ještě psát.

5 luckily luckily | Web | 6. července 2008 v 18:34 | Reagovat

nádhera!! vážně to je uplně skvělý!! strašně moooc se mi to líbí!! musíš rychle napsat další kapču;)vážně krása!!

6 Eliota Eliota | Web | 6. července 2008 v 21:07 | Reagovat

Krásné ;)

7 MarryT MarryT | Web | 7. července 2008 v 10:13 | Reagovat

Pěkná kapitolka, jen se trochu obávám Severusovi pomsty Siriusovi... a jsem taky zvědavá na reakci Shar až se dozví o té povedené sázce a věřím tomu, že jednou se to určitě dozví... to se tady zase jednou rozepisuju... Prostě pěkná kapča a šmitec!!!

8 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 7. července 2008 v 19:33 | Reagovat

Hej, tak to bylo mazaný! ;o) Taká romantika tady, aji ty emoce - paráda. Napsalas to pěkně a nádherně dlouze. ;o) Plány A, B a spontánní C. =oD Fakt pěný, ale jsem moooooocka zvědavá jak se to bude vyvíjet, hlavně ohledně tý sázky. Ať už prohraje Siri nebo Jimmy, tak obouch lituju. A to ani nemluvě o Shar, která se to bez tak dozví. (Sdílím stejný názor jako MarryT. ;o)) Mno a ohledně Lily a Jimmyho. Njn romantika v jednom dni pro všechny. teda ne provšechny, ale tak  pro tyhlety jo. Třeba pro Seviho to romantika nebyla...

Fakt už se moc těším na další kapitolu. Tak písej, písej... ;o)

9 Tessie Tessie | Web | 8. července 2008 v 11:34 | Reagovat

Nádhera,jako vždyckly,super kapitolak

10 Illandris Illandris | Web | 8. července 2008 v 13:16 | Reagovat

Moc pěkná kapča, nejlepší bylo to, jak dinosaur žere Křiklana, to si ani neumím představit:))

11 Tarantule Tarantule | Web | 8. července 2008 v 14:49 | Reagovat

Leenikku tahle kapitola se ti opravdu moc povedla ;-) byla úžasná :) pocity se ti podařilo skvěle vystihnout

12 Teresie Teresie | E-mail | Web | 8. července 2008 v 20:37 | Reagovat

Skvělý!!!!!! To popsání toho polibku bylo úpě nádherný!!!! :)) Strašně se těším na pokráčko :))

13 Mys Mys | Web | 9. července 2008 v 21:17 | Reagovat

fiiiiha..... to je zuzo..... ja upe slintam po klavesnici... rychle pokracko........:)

14 martinka martinka | Web | 10. července 2008 v 12:51 | Reagovat

je to byla fajná kapča, fakticky, nevim co napsat bylo to uplně suprovinké. snad jen co nejrychleji to dopiš! ja vim, to říká ta pravá:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama