8. Odplata a tajemství

5. dubna 2008 v 20:27 | Leenikk |  Z anděla bestie
Prosím, kdo čte tuhle povídku, ať si přečte úvod!

Takže vím, že k téhle kapitolovce, strašně dlouho nepřibyla kapča. Je to tím, že mě ZAB jaksik přestala bavit psát a ani nebyly nápady. Asi ji čte stejnak málo lidí, ale rozhodla jsem se to dopsat! Ale zase to hodně zkrátím(touhle kapčou uvidíte spád), už jenom1 kapča- 9.
Mno a teď ke kapči. Psala jsem ji docela dlouho, ale jak jsem si ji zpětně přečetla, moc se mi nelíbila. Hlavně ten konec! Ale doufám, že to vydržíte, už jenom 2 kapči...
Ps: konečně se dozvíte, co se s ní vlastně děje, ale upozorňuji, že je to hodně čudné!
Děkuji za pochopení Leenikk

8. kapitola- Odplata a tajemství

(nebelvírké ložnice)
Právě ležím ve své posteli a přemýšlím, co bude dál. Už vím, že jsem se opravdu změnila, i když ani netuším proč. Moje srdce by jednalo jinak, ale vždycky udělám to, co mi napoví moje "druhé já"… Ale ne, zase ty dvě přišly…
"Lil, přidáš se k Fénixově řádu?" otázala se docela nahlas Les.Co je to Fénixův řád?
"Pšt!" zasyčela Lily a při tom se koukla po mně.
"Vždyť spí, ne?" divila se Les její reakcí.
Pevně jsem zavřela oči a snažila se, co nejpravidelněji dýchat. Vnímala jsem, že Lily přišla opatrně k mé posteli a nedůvěřivě na mě čučela. Když mě zkontrolovala, pokračovala: "Určitě ano. Chci něco dělat a né jenom stát a dívat se, jak zabíjejí moje vrstevníky!"
"To máš pravdu, ale James ti to nedovolí, ne?"
"On mi nemá, co dovolovat! Sám už je členem."
"Ale je to nebezpečné!" zkoušela to Leslie. Njn, statečná až na půdu.
"Les, teď je všechno nebezpečné. Podívej se na ty vraždy! Myslím, že víc nebezpečné je sedět doma na zadku!" upozornila ji.
"Asi máš pravdu. Tak to se nejspíš taky přidám." povzdechla si.
Lily jen zakývala hlavou, jakože rozumí. A šla si lehnout. Leslie ji napodobila.
Tak Fénixův řád? A James už je členem? Co to jen může být? Nějaké společenství proti Pánovi zla? Musím to zjistit a vím, kdo by to mohl vědět!
Bloudím po chodbách a zase usilovně řeším mojí situaci. Nikoho už ani nepřekvapí, když mě vidí na chodbě s dumavým pohledem.
Už dlouho se mi honí hlavou, jestli se já sama nemám přidat ke těm hrůzostrašným a krutým smrtijedům. Něco mě k nim táhne, ale na druhou stranu, že bych musela všechny pozabíjet? Já se tak v sobě nevyznám…
"Lindsay?" ozve se z rohu nesměly hlas.
"Siriusi Blacku? Co chceš?" Měřila jsem ho zkoumavým pohledem.
"Potřeboval bych si s tebou promluvit!"
"O čem?" štěkla jsem. Překvapen mojí reakcí nepatrně ucukl, ale přesto pokračoval.
"No, víš… jedná se o to… že…ehm… nevím, jak to říct…" nemohl domluvit.
"Jé, tak se už vymáčkni, nemám na tebe celý den!"
"Dobře, tak teda, asi, jak jsi si musela všimnout, tak od začátku tohoto roku jsem se ti věnovala více než obvykle…?
"Hmm a co?" Neměla jsem na něho vůbec náladu.
"No… chtěl jsem říct, že… že… že se mi líbíš… a to hodně!"
"Blacku, tobě se líbí soustu holek! Takže to není žádná novinka!"
"Ty mě nechápeš, ty se mi nejenom líbíš, ale jaksi… vždycky když tě vidím roztřese se mi celé tělo, srdce mi poskočí a mám strašnou neukojitelnou chuť tě vzít do náručí a-"
"Cože?" vykulila jsem na něho oči.
"Lindsay, já tě milu-"
"To ani neříkej!"
"Ale, ale…"
"Mě absolutně nezajímá, co ke mně cítíš, nebo ne! Protože mně si úplně volný! Chápeš? A ještě ke všemu miluji někoho jiného. Ten se ti ani ve snu nemůže vyrovnat!" vyjela jsem na něho.
"Lindy, prosím… tohle mi neříkej!" škemral o milost. Dobře mu tak.
"Vždyť jsem ti ještě nic neřekla! Teprve teď poslouchej! Jsi ten největší a debilní kretén, kterého jsem kdy viděla! Tady teď kecáš nějaké hovadiny, jenom proto, abych patřila na ten tvůj seznam obětí. Ale já tam nikdy, slyšíš, NIKDY nebudu! Ani čárka! To bych radši skončila s Brumbálem než s tebou. A vůbec, táhni mi z očí, je mi z tebe zle."
"Jak chceš! Já tě ale vážně MĚL rád, ale když si taková… Bránil jsem tě přede všemi, že teď si jenom nějaká napruzená, ale jak vidím, jsi mrcha první třídy!" Už byl vážně naštvaný.
"Lepší mrcha, než ukňouraný šmejd!"
Otočila jsem se na podpatku a pádila si to chodbou do velké síně. Za sebou jsem ještě uslyšela nadávky na mou osobu, ale já jsem se jenom pro sebe usmála. Asi má pravdu, že jsem mrcha, ale jsem na to pyšná. A to ještě neví, co se dneska chystám udělat! Dnes totiž konečně uskutečním svojí pomstu Lily! A myslím si, že si ji i užiju. Jamesi, budeš můj! Konečně…
Měla jsem štěstí, Lily seděla u stolu a vesele se vybavovala s Les.
"Lily, mohla bych si s tebou promluvit?" řekla jsem pokorně. No co? Musí být přetvářka!
"A o čem?" povytáhla obočí Les.
"S tebou nemluvím!" osopila jsem se na ní.
"Lil, je to důležité! Vím, že se teď chovám hrozně, ale nevím, co se mnou je, a jedině ty mi můžeš pomoct." Lily na mě prvně nevěřícně koukala, ale je to přece hodná duše.
"Jasně, Lindsay!" usmála se na mě přívětivě. Musím říct, že mě to překvapilo, už jsem ani nepomyslela na pomstu. Co to kecám, pomsta musí být!
"Pojď půjdeme do nějaké prázdné učebny." navrhla jsem.
Jakmile jsme našli nějakou třídu, vstoupili jsme do ní.
"Tak jak ti můžu pomoct?" otázala se s starostí v hlase.
Chvíli jsem počkala a připravila si hůlku.
"Ty jsi vážně naivní! Pouta na tebe!" zahřměla jsem a Lily spadla na zem svázaná.
"Lindsay, jak si mohla?" Sotva popadala dech rozčílením.
"Tak, konečně se ti aspoň trochu pomstím."
"Lindsay, co chceš dělat?" zeptala se v obavách.
"Neboj se, fyzicky ti zatím nemíním ublížit. Teda až na jedno škubnutí."
"Jaké škubnutí?"
"Nech se překvapit…" Přistoupila jsem k ní a vytrhla ji vlas.
"Ne! To nemůžeš! Kde si ho vzala?" zuřila Lily.
"Kde? Jo, myslíš ten mnoholičný lektvar? No přece, nepoznáš svojí čistou práci?" ušklíbla jsem se.
"Ty zmije!" sykla s nenávistí.
"Potom ti budu vyprávět, jaké to s Jamesem bylo, jo? Aby ti to nebylo líto!"
"Néééééééé! Nedělej to!" křičela za mnou. Ale já už hodila vlas do malé lahvičky. Naposledy jsem se nadechla a vypila to až do dna.
Projela ve mně vlna nevolnosti, za chvíli se moje tělo začínalo měnit na její - mojí největší sokyně. Když byla proměna dokonána, stačila jsem ještě Lily umlčet.
"Hasta la vista! Uvidíme se potom." Zasmála jsem se tím nejupřímnějším a nejškodolibějším smíchem.
Vešla jsem konečně do NSM. Měla jsem štěstí, protože tam zrovna James byl. Všecko vycházelo podle plánu. Pomalu jsem se k němu přišourala a obejmula jsem ho.
"Lil, zlato? Co-?"divil se.
"Pšt…" přisunula jsem se blíž k uchu a tam zašeptala: "Jamesi, už jsem připravená."
James ze sebe nemohl ani slovíčko vykoktat. A tak jsem ho vzala za ruku a táhla nahoru do chlapských ložnic.
"Jamesi, já tě tak miluji."
"Já tebe taky, Lil." Trochu jsem se zarazila.
"Protentokrát mi neříkej Lil. Nejsou nutná žádná slova."
"Dobře."
Cítila jsem, jak se celý nedočkavostí chvěje. Jemně jsem začala svlíkat jeho svršky. Prvně tričko. ÓÓÓ! Měl dokonale vypracovanou hruď. Rukama jsem jezdila po břiše až nahoru. Nevydržel to a začal mě vášnivě líbat. Při tom mě taky svlékal. Páni ta Lily je vážně hloupá, že s ním ještě nešla. Mno, její smůla.
Mě už laškování nestačilo, a tak jsem z něho strhávala i kalhoty.
"Lil, vážně to chceš?" zarazil se.
"Pane bože, jasně, že jo. Čekám už na to tak dlouho! A neříkej mi Lil."
"Ale vždyť jsi Lil."
Jamesi, nekažme si naši chvilku."
Znovu jsem ho začala hladit, líbala jsem ho na krku a postupně směřovala níž…
"Ne, Lil! Sirius na tebe použil nějaké kouzlo, abys konečně…"
"Sakra Jamesi! Nikdo na mě nic nepoužil!" rozčilovala jsem se. Takhle si nic neužijeme.
"Svlíkneš mě konečně? Nebo to mám udělat sama!" pronesla jsem a usmála jsem se na něho.
Opatrně mi stáhl minusukni a pokračoval jenom v líbání na puse a krku. Vzala jsem jeho ruku a pomalu ji přesouvala na jisté místo(asi víte kam). Okamžitě cuknul a přestal.
"Né, Lily. Takhle ne, někdy jindy." Zvedl se z postele a sbíral svoje oblečení.
"To si děláš prdel! Okamžitě se vrať a dokončíme to! Nemám už moc času!" vyjela jsem na něho až moc hrubě.
"Lil?" V tom okamžiku se ale prudce otevřely dveře a z nich vylezli hned dva nasupení lidé. První Sirius a druhý samozřejmě Lily. James vyjevený, že má hned dvě Lily u sebe, zmateně kýval hlavou od jedné k druhé.
"Ty děvko!" zakřičela Lily a vrhla se na mě. Ale já byla připravená.
"Crucio!" vyřkla jsem, ale bohužel jsem minula. Sirius ale vytáhl hůlku a spoutal mě. Pravdivá Lily mě bila pořádně do hlavy a později se mě snažila udusit polštářem.
"Tak vysvětlí mi to někdo? A prosím tě ta Lily, která se pokouší uškrtit tu druhou, ať přestane." zvolal james.
"Já ti to vysvětlím. Tohle je totiž Lindsay." Ukázala pravá Lily na mě.
"Ale jak-" nechápal James.
"Ukradla totiž mnoholičný lektvar a dneska mě přepadla a vytrhla můj vlas. Já jen doufám, že si s ní nic neměl!" povytáhla obočí a čekala na odpověď.
"Ne, neměl. Něco mi říkalo, že by nebylo možné, že bys…" řekl napolo uraženě.
"Ale Jamesi, víš, že chci, aby to bylo perfektní."
"Jo, vím… A co s ní?"
"Běžte, já se o ní postarám." navrhl Sirius.
Lily a James odešli ruku v ruce pryč.
Black mi rozvázal jazyk, a tak jsem hned na něho vyjela: "Blacku, okamžitě mě pusť!"
"Jo, tak teď jsem ti dobrý, co? Jsi fakt taková bestie! Ještě, že jsem ji našel v té učebně."
"A jak si ji našel?" optala jsem se.
"No, jen jsem se tak procházel. Je to vlastně náhoda, že jsem vlezl zrovna do té učebny, mno a tam vidím svázanou Lily. Ta mi vysvětlila co a jak, a tak jsme běželi sem. Jsem moc rád, že se ti to nepovedlo!"
Plivla jsem na něho.
"Neboj se, ještě není všem dnům konec." Odfrkla jsme si, Sirius se jen podivně usmál a pustil mě.
"My se ještě uvidíme!" poznamenal Sirius při mém odchodu.
"Jo, ale až se uvidíme, tak to bude naposled!" Teď jsem se zase já usmála.
Odešla jsem z toho mizerného pokoje! A měla jsem na sebe zlost! To se může stát jenom mě! Každopádně tady už nemůžu zůstat, musím pryč. Šla jsem rychle do svého pokoje a sbalila si věci. O půlnoci vyrazím. Ale ještě si musím něco zařídit.
"Luciusi! Musím se tě zeptat na 3 věci?" zastavila jsem blonďáka.
"Ano? A na jaké, sestřenko?" zeptal se se zájmem.
"Neříkej mi tak. Takže první, co je Fénixův řád?"(pozn.:Jaj, teď se mi vybavuje, že jsem psala někdy na začátku, že její otec je ve Fénixově řádu, tak to neřešte)
"Ale, copak ti to brumbál nepověděl?" ušklíbl se.
"Brumbál? On s tím má něco společného?"
"Jasně, že jo. Vždyť on to vede! A taky to založil! Je to společenství všech buranů, co si myslí, že zastaví samotného Pána zla."
"Já to tušila. No pokračuj." vyzvala jsem ho.
"My je přímo nenávidíme a jsou hned po mudlech nejčastěji zabíjení. Jsou to skety, ale máme mezi nimi špehy."
"Aha. Mno dobrá, druhá otázka. Myslíš, že bych se mohla k vám přidat?"
"Konečně! Pán zla bude mít radost, z takového úlovku."
"Jo, a proč myslíš?"
"Počítám, že je to ta třetí otázka!"
"No, vlastně tak napůl. Pamatuješ, jak si mi říkal, že o mně něco víš. Tak to chci teď vědět!"
"Nebuď tak rychlá na mě."
"Luciusi!" přitvrdila jsem. To mám čekat až naprší a uschne, nebo co?
"No, dobrá. Tak tedy. Tvoje matka byla smrtijedka a to velmi důležitá. Byla pěkná mrcha, zabíjela jen tak pro radost, koho chtěla. Sám pán zla si ji velice vážil. Ale, jak už to tak bývá, musela se vdávat. Nechtěla samozřejmě, ale musela. Rody Malfoyů a Lloydů už tak rozhodly, když byla malá. A tak si tvoje matka vzala tvého krvezrádského otce."
"To si vyprošuju! Můj otec se sice paktuje s mudly, ale-" přerušila jsem ho.
"Ale zabil tvou matku!"
"Cože? To ti nevěřím." Vlna nenávisti ve mně stoupala! Tak můj otec zabil mou matku! A říkal, že zemřela při porodu! Zabiju ho za tebe, mami, jestli je to pravda!
"To bys měla. Počkej však ti to dopovím. Když se vzali, strávili spolu pár dnů, asi víš co dělali. Ty jsi toho důsledkem. Přestala se chovat na chvíli jako smrtijed a za několik měsíců ses narodila. Ale Lucía nehodlala přestat v zabíjení, a tak se znovu přidala k Pánovi zla. A zabíjela ještě víc než před tím. A to i krutěji. Jak to tvůj otec zjistil, vyhnal ji z domu a tebe vychovával sám. Ale Pán zla tě chtěl, jako nástupce, protože věděl, že máš sílu a určitě budeš po matce. A tak nakázal Lucíi, aby tě přinesla. Ale jak pro tebe Lucía přišla, hádali se s otcem. Chtěla ho zabít, ale nešlo to. Protože jí jednou zachránil život, a to je velmi stará magie. No a tak neviděla jiné východisko než pokračovat život v tobě! Ještě, než ji tvůj otec zabij, si z tebe udělala viteál." O těch už jsem četla, tedy v oddělení s omezeným přístupem. Znamená to, že si ten člověk ukryje kousek duše do jiného předmětu a potom v něm může znovu žít, když umře.
"Viteál? No jistě!"
"Přesně tak. Nikdo, ani můj otec neví, jak to udělala, ale povedlo se jí to."
"Tak konečně pravda... Luciusi?"
"Hmm?" zamumlal s nezájmem.
"Jedu se podívat na mého "tatínka"! A zkrátím mu ten jeho bezvýznamný život! Jedeš se mnou? Moc ráda, bych potom zašla také navštívit Pána zla osobně."
"Jistě, hned mu pošlu zprávu. Zajdu si jen pro věci a vyrazíme, jo?"
"JJ, já už mám sbaleno. Budu na tebe čekat před hlavní bránou přesně ve 00:00."
"Jak chceš!"
Vidím netrpělivě překračující osobu u brány. No, jo. Vždyť je teprve 11:50.
"Konečně, už jsem se bál, že si to rozmyslíš!" provokoval mě.
"Ne, to nikdy! Takový hajzl si nezaslouží žít už ani minutu. Jdeme?"
"Jasně."
Chytl se mě za ruku a já už jenom ucítila ten tísnivý pocit. A potom…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luckily luckily | Web | 5. dubna 2008 v 21:16 | Reagovat

pááááni, to je tak hustý....:)) z tý holky se fakt vyklubala bestie!!!!

ale jinak hezká kapča...:)

2 Theresa Theresa | 5. dubna 2008 v 21:46 | Reagovat

Ta Lindsay je pěknej parchant. A já jsem celkem doufala, že to nebude až tak krutý. Njn co se dá dělat. Jinak moc pěkná kapitolka. Těším se na další. :-s

3 Any Any | Web | 5. dubna 2008 v 23:12 | Reagovat

škoda ze nemam prvni koment. Musim rychle neco napsat bo uz je pozde. znas me cetla jsem pycha a predsudek a nemohla jsem se od toho odrhnout :-))

Uz dost keco a ted ke kapitolce: Lindsay je mrcha, to se musí uznat. To co udelala je hodne hnusne a rychle s dasli kapitolku!!!

Ps: zitra se jeste podrobneji donmluvime o tom zitrku, mela bych se ukazat na icq :-))

4 mystery-diamond mystery-diamond | Web | 5. dubna 2008 v 23:30 | Reagovat

ty voe.... tak to je terno... soupni sem jeste tu posledni.....:D=)

5 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 5. dubna 2008 v 23:38 | Reagovat

superr!!rychle pokračuj!!:o)

6 nattka nattka | Web | 6. dubna 2008 v 10:31 | Reagovat

super, rychle pokračuj a ja se taky těším na odpoledne

7 Illandris Illandris | Web | 6. dubna 2008 v 13:48 | Reagovat

Ty jo, to bylo úžasný.  Takže z Lindsay je viteál, tak proto je taková. Já jsem se divila, co se tos ní děje.

Honem další, nemůžu se dočkat:)))

8 Envy Envy | Web | 8. dubna 2008 v 20:19 | Reagovat

wow je to fantastický!!! já fakt nemám slov,píšu pořád to samí, ale tohle je prostě úžasný já si nemůžu pomoct!!! Je to naprosto úžasná povídka!!!  A ta kapitolka!!! Ježkovy oči já už se nemůžu dočkat další, je to fakt bezva!!! Děsně moooc XD

9 Koudelacka Koudelacka | 10. dubna 2008 v 13:57 | Reagovat

je vážně bezva.... úpa super:)

10 Mary Mary | 14. dubna 2008 v 16:01 | Reagovat

No došly mi slova!!!! moc děje najednou:D ale super, škoda jen že už to chceš ukončit!!! tahle povídka mi bude chybět!!! ale naštěstí máš další super povídky na které se můžu vždycky těšit!!!!

11 Vendik Vendik | 20. dubna 2008 v 0:10 | Reagovat

Bezva kapitolka. A celá povídka je fakt super

12 Ewilan Ewilan | Web | 11. května 2008 v 14:08 | Reagovat

woooooooooooooooow!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

tak na tohle opravdu nevím, co říct..snad jen, že to bylo: NÁDHERNÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

úžasně napsaný a i ty pocity, ty scény, jaká je Lindy mrcha a jak chtěla mít jamese pro sebe...

a potom ta pravda!!!!!!!!!fííha!! letím na pokráčko!

13 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 23. července 2008 v 22:48 | Reagovat

Ch jo...z toho nebude hepáč...:((( No nic, pěkná kapča...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama