Ja nechcu do Bohnic!

17. února 2008 v 20:23 | jak jinak než Leenikk |  JEDNORÁZOVKY
Takže jsem se rozhodla napsat krátkou (no nakonec docela delší)jednorázovku. Doufám, že ujde, není moc extra. Je to uplná blbost, njn když se člověk nudí! Napsala jsem ji vlastně o jedná"dívce", která mě inspirovala(však ona ví, je to věnováno jí, protože někdy taky potřebuje do Bohnic!) Možná udělám i nějaký obrázek, uvidím. Bude to dialog Crazy(to je jméno) s profesorem.
UPOZORNĚNÍ:kravina

Psal se rok(pockat kdy to bylo, no to je jedno). Byl to rok jako každý jiný, stejně blbý, stejně dlouhý a stejně posr... A to jsem si tak zrovna spala v hodině dějepisu. Profesor Boob byl tak strašně zajímavý člověk, hlavně jak vyprávěl, co se stalo tehdy a potom zase jindy, že jsem vždycky usnula. No to abych nepřeháněla. Jednou nebo možná i dvakrát, nebo dokonce i třikrát jsem nespala.
A to bylo 1. když jsem měla referát, a to bych asi fakt nemohla spát(mimochodem holky mi potom říkaly, že to byla nejlepší hodina)
2. Když jsem byla zkoušená(nevím jak jsem to uhrála ale měla jsem 2-3) no a konečne
3. a to když vyprávěl(jestli se to tak dá nazvat)o tom, jak byl kdesi v hladomorně. Říkal, že tehdy tam málem zdech - hmm pardon umřel. Prý si zrovna zkoušel nějaké "nářadí"(gilotina nebo co). No a to bylo docela fajn slyšet, že někdo málem zdech-zemřel(pardon ja strašně mluvím hnusně, ale polepším se). No aspoň pro mě. Ale to je jedno, už aby mse se vrátili do reality.Takže(já, jakože spím jo):
"Slečno Crazy! Vy snad zase spíte?!" zeptal se nabroušeně pan profesor Boob (najděte si ve slovníku(-: ).
"Néééé pane, co si to o mně myslíte? Já a spát? Ne, to nejde k sobě!"
"Ale co jste potom dělala, a nesnažte se mi říkat, že jste jen ležela nebo podobnou krávovinu!"
"Pane profesore, vy ste na mě tak zlej" zatvářila jsem se strašně ublíženě.
"Jáá? Snad vy na mě, ne?"
"Ale co vás nemá, já k vám mám takove sympatie." vzhédla jsem k němu jako k bohu.
"No vidíte a já zas ty antipatie."
"Pane profesore, tak to jste mě vážně ranil. A ještě dneska. Ráno jsem se dozvěděla, že moje babička ze 4. kolene je nachlazená. Potom jsem si osolila čaj a potom jsem musela jet až autobusem, co jel 7:58, takže jsem to samozřejmě nestihla, takže budu mít neomluvenou absenci a ...."
"Mě nezajímají vaše problémy!"
" Tak to prr! Protože profesor by se měl snažit mít s žákem hezký vztah, měl by se zajímat o jeho problémy!" odříkala jsem slova naší paní ředitelky (kéž žije věčně!)
"Víte co, já vám ten den ještě zpříjemním."
"Vážně?" zeptala jsem se s nedůvěrou.
"Pojdtě, projděte se k tabuli!"
"Aha." sykla jsem nakvašeně
"Ale šupem, nemám na vás celé dopoledne!"
"A já bych klidně s vámi byla celé dopoledne a co teprve máma!!"
"No myslím, že vaše máma z vás musí být na prášky, ne?!"
"Ne. Kdepak. Ona radši alkohol!"
"Bože můj, co jsem komu udělal. Co vás udělalo takovou... No hmm... takovou" a klesl z hlasem
"No, nerada to přiznávám, ale všecko zavinilo to kruté dětství! To máte tak. Táta v kriminále za to, že mě bil, máma alkoholička - teda ale ona jen tak příležitostně a jenom líh, to abyste si zas nemyslel - no a dokonce nějaká tetka z druhé ruky, teda kolena... pardon... prý spáchala sebevraždu!"
"No, tu já z vás asi taky brzy spáchám!"
"To ne. To je hrozný, jak se to potom vyšetřuje, jestli jste opravdu spáchal sebevraždu. Když tak, tak vám radím, aby jste se zabil před zraky, co nejvíc lidí."
"No, díky za radu. Ale teď přistupme ke zkoušení!"
"Zkoušení?"stála jsem ohromeně
"Jistě, snad ste si nemyslela, že si tady budeme povídat."
"No po pravdě, jo" ale on dělal, že to neslyšel.
"Takže! Kdy začala 2. sv. válka? Co bylo příčinou? Kolik bylo obětí na životech? Hlavní generálové?
"Jémine, to je na mě moc rychlý, na mě musíte hezky pomaloučku!"
"Tak začněte. Jak a kdy začala?"
"Nóóó, tak začala v roce... v roce 35?"
"39" opravil mě
"No tak to bylo těsný! No a že by nějakou vraždou? Já jsem odbornice na vraždy. To se vždycky s mámou díváme na Colomba a Monka a někdy i Kobru 11!"
"Mě nezajíma, jaké sledujete pořady! A vraždou to tedy rozhodně nezačalo. Bylo to fingované přepadení!"
"No, ja to hned věděla!" zvolala jsem vítězoslavně a luskala prsty.
"No jasně. Kolik bylo obětí na životech, přibližně."
"Jaká je tolerance, to abych věděla jestli miliony nebo tak."
"Žádna tolerance."
"Téda vy ste ale přísný. Dobře tak bylo jich... bylo... jich ... no HODNĚ!" vykřikla jsem
"Ach, Bože, vy mě dostanete do Bohnic, ne napíšu vaší matce, že byste tam potřebovala jet na léčebnou kůru. A že vám to klidně zaplatím, když mi dáte aspoň měsíc pokoj!"
"Ale pane profesore, já nechcu do Bohnic! Tam jsou blázni!"
"No právě. Tam byste byla mezi svými. Běžte si sbalit!"
"Já už budu hodná!" slibovala jsem.
************************Fine************************
No dalo by se takhle pokračovat do nekonečna, ale doufám, že ste se moc nenudili. Snaha byla! Vím, že to bylo děs, přiznávám. Ale díky

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tarantule Tarantule | Web | 26. dubna 2008 v 15:00 | Reagovat

ty jo to je dobrý :D:D:D

2 volopich volopich | 5. srpna 2008 v 2:17 | Reagovat

vobec nie desne, super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama